MAS Opavsko

Popis páteřní trasy  MAS Opavsko.

Úsek Háj ve Slezsku-Hradec nad Moravicí:

Háj ve Slezsku, Lhota –  Mokré Lazce - Pustá Polom - Hlubočec - Jakubčovice - Bohučovice - Hradec nad Moravicí

Startujeme v Háji ve Slezsku, v místní části Lhota v areáluzrekonstruovaného bývalého vodního mlýna. Po výjezdu z areálu se dáme vpravo po ulici Okružní kolem nádraží nebo rovně po ulici Mlýnská, přejedeme železniční trať Opava-Ostrava (respektujte výstražná znamení) a na hlavní silnici (Opavská) odbočíme vpravo směr Mokré Lazce. Na budově místní prodejny je tabule s mapou cyklotras krajem Matice Slezské – zde se napojujeme na cyklotrasu 6200.

Obec Háj ve Slezsku

tvoří pět místních částí. Nejmladší osadou je Háj, který vznikl na pozemcích po parcelaci chabičovského dvora v roce 1784, ostatní osady vznikly zřejmě již na počátku 13. století, aby hlídaly panství Velkopolomské. K první integraci osad Háj, Chabičov a Smolkov došlo v roce 1922, v roce 1979 se připojily Jilešovice a Lhota. Obec brzy chytila dech průmyslové revoluce, začala se rychle rozvíjet, byl zde cukrovar, mlýny, a od roku 1855 také železniční trať – Ferdinandova dráha. V obci se narodil slezský buditel Vladimír Vašek, otec Petra Bezruče, a spisovatel Vladislav Vančura.

 

GPS: 49°53'57.093"N, 18°5'35.596"E

 

 

Lhotský mlýn 

Počátky vodního mlýna ve Lhotě můžeme vystopovat v historických písemnostech již k roku 1460. V průběhu staletí mlýn mnohokrát změnil majitele a byl několikrát přestavěn. Od roku 1894 určovali osud mlýna mlynáři z rodiny Havlíčků. V roce 1906 nechali starý doškový mlýn i s pilou zbourat a postavili zděnou přízemní budovu. Jan Havlíček v roce 1913 nahradil mlýnské kolo turbínou a zřídil elektrické osvětlení ve mlýně a dalších objektech. Svou dnešní podobu několikapatrové technické budovy (Havlíčkův válcový mlýn) získal mlýn po 2. světové válce. Osud mlýna se zpečetil v dubnu roku 1987, kdy budovu zachvátil požár. Poté sloužil mlýn pouze jako míchárna krmiv a na konci 20. století chátral. Život se do mlýna vrátil s novým majitelem, který postupně obnovuje jednotlivé budovy a pořádá v areálu společenské a kulturní akce. V roce 2011 bylo v bývalé čistírně mlýna otevřeno mlynářské muzeum.

 

GPS: 49°54'35.274"N, 18°3'0.566"E

Opouštíme Lhotu, poprvé přejíždíme přes potok Ohrozima, vedle mostu stojí pískovcový kříž z 17.století, a po dalším 1 kilometru vjíždíme do obce Mokré Lazce. Na první křižovatce je rozcestník. Pokračujeme do mírného kopce ulicí Petra Bezruče a můžeme obdivovat renesanční kostel Sv. Jana Křtitele či jeden z mála zachovalých předválečných památníků T.G. Masaryka.

Naše cesta pokračuje kolem památníku T.G.M. rovně, ulicí Hájovou, kolem školy a hřbitova na jižní okraj obce. Zde pozor: po 1 km odbočujeme vlevo, na hlavní silnici I/11 s velkým provozem. Navíc zde probíhá výstavba mostu a mimoúrovňové křižovatky, od r. 2015 by mělo být křížení cyklotrasy mimoúrovňové a bezpečné. Po hlavní silnici I/11 ujedeme 800 m – jeďte těsně po krajnici - a odbočujeme vpravo, pod vysoký silniční most, do údolí Ohrozimy.

V kontrastu s ruchem hlavní silnice nás obklopí ticho a příšeří hlubokého údolí. Po kvalitním asfaltu mineme v úbočí stojící hájovnu „Šarlotín“, údolí se rozšíří a cestu lemují louky i několik mohutných kaštanů a my dojedeme nejdříve k rozcestí „U křížku“ (zde nás křižuje červená turistická značka Hrabyně – Nové Sedlice a cyklotrasa 6199), po dalších 150 m pak naše trasa 6198 odbočuje vpravo poměrně náročným stoupáním dlouhým 1,5 km kolem hájovny „Jankovec“. S pomocí elektromotoru by to neměl být pro nikoho problém a tak se brzy na okraji lesa za hájovnou můžeme kochat pohledem na vzdálené vrcholy Beskyd i bližší Ostravu či věž poutního kostela v Hrabyni. Vyjeli jsme na Polomskou plošinu, až do Hradce nad Moravicí nás nečekají žádná velká stoupání, zato při dobré dohlednosti mnoho dalekých výhledů.

U rozcestí Jankovec lze volit ze dvou variant trasy: Pokud preferujeme kratší a snazší cestu, sjedeme od rozcestníku směr Budišovice a po 200 m odbočíme po silnici III.třídy (tam opustíme cyklotrasu 6198) na Pustou Polom, do které to tudy máme 2 km. Trasa je přehledná, přesto, pozor na auta.

Zajímavost: v lese 50 m od místa, kde vjedeme na silnici Budišovice-Pustá Polom je 70 m hluboký, dnes, ale téměř úplně zatopený čedičový lom. Obtížně přístupné, ale velice tajuplné místo.

GPS: 49°51'50.002"N, 18°1'30.483"E

Ti, kteří mají rádi pohodovou výletní jízdu, jistě zkratku nezvolí a vjedou po cyklotrase 6141 na zpevněnou cestu, vedoucí smíšeným lesem „V Kalužích“. Asi v polovině 6 km cesty do Pusté Polomi sjedeme z mírného kopce (pozor na odvodňovací příčné žlábky!) ke křižovatce u mohutného dubu.

Podle pověsti byl tento dub letní zasazen v r. 1619, dnes je chráněn zákonem a vy si v jeho blízkosti můžete odpočinout v pečlivě upraveném altánku. Pod dubem se prý procházela se svými dětmi císařovna Marie Terezie při své návštěvě Slezska.

GPS: 49°52'43.055"N, 17°59'49.405"E

Mírným stoupáním se stočíme opět k jihu a přijíždíme k Pusté Polomi. Než vyjedeme z lesa, spatříme na malé mýtině kapli Sv. Antonína – je vzorně opravena a také její okolí je příjemné. O to smutnější je pověst s kaplí spojená – blesk tu zabil mladého kněze.

Před vjezdem do Pusté Polomi zpozorníme – vjíždíme opět na veřejnou komunikaci. Ale to už nás vítá samotná obec – cyklotrasa 6141 nás vede přímo do centra, kde prostranství před školou zdobí asi největší zajímavost obce - fragment 18. poledníku, který opravdu přesně v tomto místě Pustou Polomí prochází. S moderním pojetím „Poledníku“ kontrastuje klasicistní styl kostela Sv. Mikuláše s hodnotnou sochařskou a malířskou výzdobou.

 

Pustá Polom

je poprvé zmiňována v historických listinách roku 1238. Na konci 15. století vesnice v důsledku morové epidemie zcela zpustla, nejpozději v roce 1550 však byla znovu osídlena. V roce 1692 se Pustá Polom stala součástí kyjovického panství. K zajímavým stavbám v obci patří kostel sv. Martina z roku 1803, farní budova z roku 1777 a budova lihovaru, která až do roku 1945 náležela hraběti Friedrichu Stollbergovi.

K méně známým zajímavostem patří, že se na hranici katastru Pusté Polomi a Budišovic v letech 1830 – 1941 těžila břidlice v tzv. Wondruškových lomech a čedič v lomu zvaném Bazal. Ten byl v roce 1908 nenadále zaplaven spodní vodou a do nedávné minulosti sloužil jako přírodní koupaliště s hloubkou až 27 m. Po více nešťastných událostech se pro svou nebezpečnost dnes již nevyužívá.

GPS: 49°50'57.371"N, 17°59'55.886"E

18. poledník

Obec Pustá Polom může svým návštěvníkům nabídnout jednu zeměpisně turistickou zajímavost a tou je fragment 18. poledníku, který prochází přesně středem obce pod budovou základní školy. Z informačních tabulí se můžeme dozvědět, že autory ztvárnění tohoto neobvyklého artefaktu jsou vedle architekta Tomáše Bindera i děti místní školy.

GPS: 49°50'59.042"N, 18°0'0.146"E

Po značené cyklotrase 6141 opouštíme pohostinnou Pustou Polom a míříme dál ve směru na Hlubočec, za Polomí vlevo si ještě můžeme prohlédnout zajímavé zařízení – protipovodňový poldr k zachycování přívalových dešťů. Prostor nádrže je upraven tak, že jej mohou využít k odpočinku cyklisté, kteří dávají přednost klidu přírody před ruchem restaurací.

Cesta vede přes mírný kopec, ze kterého malou serpentinou sjíždíme do obce Hlubočec. Pozor, jedná se o poměrně frekventovanou silnici, kterou bohužel hojně využívají soupravy dopravující štěrk z lomu v Bohučovicích – kdo se chce tomuto úseku vyhnout, udělá nejlépe, odbočí-li u kostela v Pusté Polomi na Raduň a pak dál na Hradec nad Moravicí.

Obec Hlubočec by mohla být označována za Mekku cykloturistů. Je tady doma Víťa Dostál, první Čech, který objel Zeměkouli na kole. Jedeme po cyklotrase 6141, mineme v centru obce stojící kapli Sv. Jana a Pavla, z přírodních zajímavostí můžeme zmínit kopec Hůrka, s výškou 529 m n m nejvyšší bod v okolí – je ale zalesněn a telekomunikační věž na jeho vrcholku není veřejnosti přístupná.

Obec Hlubočec

Hlubočec opouštíme po silnici III. třídy po značené cyklotrase 6141. Hned za posledními domy se směrem k jihu otevírají výhledy do údolí Setiny a za pásmem lesů tušíme širokou nivu Odry, obzor je příjemně zvlněný linií hřebenu Beskyd. V půli cesty do Jakubčovic mineme v mírném sjezdu vpravo odbočku cyklotrasy 6078 do Raduně. Není to velká zajížďka, můžete navštívit kouzelné údolí Raduňky, pohádkový zámek v Raduni s přilehlým parkem, oranžerií a souborem zámeckých hospodářských budov. Sjedete ale z Polomské plošiny a na stoupání zpět bude dobré hlídat kapacitu baterky a případně dobít.

GPS: 49°50'26.389"N, 17°58'12.358"E

Raduň a Raduňský zámek

Zámek i zámecký park v Raduni je oblíbeným cílem návštěvníků Opavska, nabízí vedle návštěvnických okruhů i prohlídku obnovené oranžerie, návštěvnického centra v nově rekonstruované zámecké sýpce, pod zámkem je přírodní koupaliště i sportovní areál a příjemné jsou i procházky zámeckým parkem s rybníky. Obec Raduň sama je příjemným místem pro odpočinek i načerpání sil při delší cestě (např. na elektrokole). V blízkosti zámku je k vidění renesanční kostel Nejsvětější Trojice, má půdorys kříže a pochází ze 16. století, a za zmínku stojí také nově opravená Vošárna, unikátní bývalá prádelna, dnes nabízí unikátní zázemí pro kulturní akce.

Obec, GPS: GPS: 49°53'35.426"N, 17°56'36.081"E

Zámek, GPS: GPS: 49°53'28.334"N, 17°56'41.163"E

Ti, kteří zůstanou na cyklotrase 6141, se od východu přiblíží k Jakubčovicím, které jsou místní částí Hradce nad Moravicí.

Jakubčovice

jsou slavné svými šancemi, unikátními zemními opevněními z dob rakousko – pruských válek v druhé polovině 18.století. Zbytky jednoho takového objektu leží v těsném sousedství silnice, po které přijedeme do obce – 200 m vpravo v místě, kde odbočuje žlutá značka. K druhé, zachovalejší šanci trefíme také snadno – tyčí se nad ní dominanta Jakubčovic – dřevěná rozhledna, nazývaná – Šance. Z 16 m vysoké rozhledny je nádherný výhled na Hradec nad Moravicí s okolními obcemi, na Opavu a na obzoru spatříme hlavní hřeben Jeseníků a zcela vlevo typická silueta vulkanických kuželů Malého a Velkého Roudného. Bokem naší trasy, necelé 3 kilometry od rozhledny, najdete upomínku na jiný válečný konflikt – památník  je věnován americkým letcům, kteří zde zahynuli při sestřelení bombardéru Liberator v roce 1944. V centru obce, které prošlo celkovou rekonstrukcí, stojí také vzorně opravená kaple Navštívení Panny Marie. Pokud si chcete zahrát fotbálek na hřišti s krásným výhledem do krajiny, přesně takové najdete cestou k rozhledně – je volně přístupné.

Jakubčovice, GPS: 49°50'45.484"N, 17°55'4.314"E

Rozhledna, GPS:  49°51'1.243"N, 17°54'57.099"E

V Jakubčovicích opustíme cyklotrasu 6141 – milovníci lesních cest po ní ale mohou pokračovat vlevo 1,5 km směr Skřipov a také nakonec dojedou do Hradce nad Moravicí. My ostatní, v touze po nádherných výhledech, vyjedeme z obce severním směrem, silnice se malebně vine po hřebenu kopce a ve výhledu nevadí žádné stromy. Po 1 km můžeme odbočit na polní cestu vlevo a vychutnat si výhled na Jeseníky a Opavu z místa nad hranou kamenolomu v Bohučovicích. Pozor, v žádném případě nepřekračujte vymezenou hranici dobývacího prostoru!

Pak už nás čeká jen nádherný sjezd do údolí Moravice. Držíme se vlevo, sledujeme silniční ukazatele směr Hradec. Mineme kamenolom – pozor na kluzký prach na silnici, a vjedeme do Bohučovic – místní části Hradce n. M. Přímo v centru obce budeme křižovat trať nikdy nedostavěné železniční trati Opava-Fulnek, zajímavý je i kostelík Sv. Máří Magdalény.

Nedokončená železniční trať Opava - Fulnek

měla být železniční spojnicí tehdejšího Pruska (tratí Opava - Ratiboř) s Uherskem. Trať měla vést z Opavy přes Hradec nad Moravicí, Branku u Opavy, kolem Chvalíkovic, Bohučovic a Jakubčovic, přes Skřipov, Lukavec na Fulnek a přes Suchdol nad Odrou, Nový Jičín, Valašské Meziříčí a Vsetín až k Vlárskému Průsmyku.  Stavba začala v červnu roku 1873 a zastavena byla kvůli krachu na vídeňské burze 15. ledna 1874. Celková délka trati měla být 129 km a největším úkolem stavitelů, zvláště na Opavsku,  bylo překonat značné výškové rozdíly terénu, což byl úkol nelehký. Na zdejší trati bylo rozpracováno celé těleso, dokončeno bylo množství náspů, mostků, zářezů, propustky, dokonce byla započata ražba tunelu. Vše je možno dodnes vysledovat v místní krajině. Do dnešních dnů je zřetelný násep nad silnicí z Branky do Chvalíkovic a náspy a zářezy v ukryté lesích u Skřípova.

GPS: 49°49'50.96"N, 17°54'39.251"E

Po 1,5 km další jízdy z kopce už vjíždíme do Hradce nad Moravicí, na ostrožně naproti se vypíná zámek, ale oči na silnici, musíme opatrně napříč překonat frekventovanou hlavní silnici. Pak už jsme v klidných uličkách městečka. Na pěší zóně (ulice Podolská) si můžeme odpočinout před další cestou, v létě je zde na ulici k dispozici i pitná voda pro osvěžení.

Město Hradec Nad Moravicí

Hradec nad Moravicí je město s velmi bohatou historií.  Počátky sídla se datují do 10.století. V r. 965 se zde nejspíše setkala poselstva českého a polského knížete, od této události je rovněž odvozován příběh české kněžny Doubravky a polského knížete Měška.  Nejpozději k roku 1060 zde již stála pohraniční pevnost přemyslovského státu, která odolala vojenskému dobývání Boleslava II. Smělého. Až do roku 1433 byl hrad Hradec sídlem opavských Přemyslovců i zemských úřadů. Po tomto roce byly tyto úřady přeneseny do blízkého města Opavy. V roce 1481 se již hradní obhradí stává městem. Tehdy Viktorin kníže z Poděbrad udělil městu „Hradci nad řekůMoraviců“ městská práva, obdaroval město městským znakem a udělil městu právo výročního trhu za věrné služby prokázané občany města ve válkách proti uherskému králi Matyáši Korvínovi. O téměř 100 let později se hradecké panství s městečkem ocitlo v majetku soukromém a po vystřídání několika domácích i zahraničních šlechtických držitelů se vlastníkem hradeckého panství stali v roce 1778 knížata Lichnovští. Ti se zde na Hradci vystřídali v sedmi generacích a samotný zámek drželi až do roku 1945. Po zrušení poddanství v roce 1848 se z malého zemědělského městečka postupem času stalo prosperující místo s papírnami, elektrárnou, továrnou na železné zboží atd. Hradec je dnes malým, ale moderním a kulturním městem s 2500 obyvateli, který je, díky svému malebnému okolí a soustředění kulturních památek na svém území, jedním z nejvyhledávanějších turistických center Moravskoslezského kraje.

GPS: 49°52'14.66"N, 17°52'32.147"E

Zámek Hradec nad Moravicí

Dominantou Hradce nad Moravicí je zámek, vlastně zámky dva – Bílý a Červený, s rozsáhlým parkem romanticky položeným nad údolím řeky Moravice a s rozhlednou zvanou Bezručova vyhlídka. V Bílém zámku využijte komentovaných prohlídek s průvodcem a nenechte si ujít výstup na hodinovou věž Červeného zámku, milovníci hudby ocení řadu připomínek na pobyty skladatelů Beethovena a Liszta na hradeckém zámku. Samotné město nabízí řadu malebných uliček a zákoutí, a také do skály vysekané sklepy bývalého pivovaru, koupaliště, tenisové kurty, kino, několik dětských hřišť nebo  kostel Sv. Petra a Pavla z konce 16.století. V případě delšího pobytu, nabízí okolí Hradce řadu dalších zajímavostí.

GPS: 49°51'52.796"N, 17°52'28.343"E

Úsek Hradec nad Moravicí – Staré Těchanovice

(Hradec nad Moravicí - Žimrovice - Domoradovice - Melč - Radkov - Mokřinky - Staré Těchanovice)

Popis cesty začíná v Hradci nad Moravicí na ulici Podolská. Kolem kaple Sv. Jana Nepomuckého  se po hlavní cestě vydáváme doprava a pokusíme se trefit mírně vpravo do ulice Pivovarská mezi rodinnými domky a starou zástavbou podzámčí. Hlavní cesta jinak stoupá vzhůru k zámku, za návštěvu zámek se zámeckým parkem určitě stojí, pokračujeme-li v cestě - vraťme se na ulici Pivovarskou. Na jejím konci si povšimněte po levé straně zbytků cihlových zdí. Jde o pozůstatky slavných pivovarských sklepů.

Pivovarské sklepy

Pivovarské sklepy jsou pozůstatkem původního zámeckého pivovaru knížete Lichnovského. První zmínky o pivovaru pocházejí z roku 1549. Do skalnatého svahu na úbočí řeky Moravice byla vyhloubena rozsáhlá sklepení. V období třicetileté války sloužila jako úkryt hradecké mincovny, kde se za působení Dánů razila falešná (lehká) rakouská mince. Areál se následně vrátil k vaření piva. V roce 1825 mu však přibyla konkurence měšťanského opavského pivovaru, které pivovar na Hradci nestačil čelit. Když v roce 1848 skončila povinnost poddaných odebírat pivo z knížecího pivovaru - přestal být provoz pro knížete Lichnovského ekonomický. Od roku 1885 kníže areál pivovaru pronajal. Ještě na počátku 20. století zde byla velice navštěvovaná restaurace se zahradní kuželnou. V roce 1921 však byly neudržované budovy v havarijním stavu a majitel je nechal zdemolovat.

GPS: 49°52'2.705"N, 17°52'21.867"E

Pivovarská ulice ústí na úzké lávce přes řeku Moravici, budeme muset dolů z kola a na druhé straně řeky se napojíme vlevo na cyklotrasu 551 (ulice Stránská). Sledujeme značení cyklotrasy 551 a po pár metrech odbočujeme doprava. Projedeme kolem fotbalového hřiště, přejedeme malý dřevěný most a dostáváme se přes Mariánské louky k Žimrovickému splavu. Pro ty, kteří jsou již unavení (máme za sebou z Hradce nad Moravicí asi 0,6 km :-)) je zde možnost koupání a osvěžení ve vodách Moravice.

Mariánské louky a Žimrovický splav

Mariánské louky se rozprostírají na levém břehu řeky Moravice. Z druhé strany je ohraničuje půl kilometru dlouhý vodní náhon, který se po pěti stech metrech rozděluje na dvě ramena. Jedno napájí stále funkční pilu. Druhý vede k malé vodní elektrárně. Tu nechal vystavět již kníže Lichnovský v roce 1921 a je stále funkční. Louky jsou převážně psárkové a částečně podmáčené. V létě zde můžeme pozorovat spoustu dnes již vzácných lučních květin. Návštěvníky zde na pěti zastaveních seznamuje naučná stezka s podrobnou historií, geologií, faunou, flórou a technickými památkami.

GPS: 49°51'36.645"N, 17°51'44.801"E

Od splavu pokračujeme dále po cyklostezce vlevo, opět přejíždíme řeku Moravici, tentokrát po novém betonovém mostě a míříme do Žimrovic. Ty z nás, které neustálé přejíždění řeky a koupání vyčerpá J, mohou využít zastřešeného odpočívadla, které je hned za mostem. Dále nás čeká zpevněná lesní cesta až k mostku u čističky odpadních vod Žimrovice. V tomto úseku dáváme pozor, abychom nezničili elektrokolo na hlubokých odvodňovacích kanálech, jež cestu protínají nepříjemně šikmo napříč. Opět překonáme další mostní konstrukci přes řeku Moravici a z rozcestí pilarka se dáme doleva přes lesík, až do Žimrovic, kde se napojíme na silnici III. třídy, směr Domoradovice (stále se držíme cyklotrasy 551).

OBEC ŽIMROVICE

První zmínka o obci Žimrovice ležící v údolí meandrující řeky Moravice pochází z roku 1357. Původně menší zemědělská obec, jejíž větší rozvoj znemožňovaly každoroční jarní záplavy, patřila od svých prvopočátků až do roku 1850 vždy k hradeckému panství. Největší rozkvět obce je spojen s příchodem pruského velkopodnikatele a vizionáře Karla Weisshuhna ve 2. polovině 19. století. V roce 1890 je v obci započata stavba papírny. Díky důvtipnému řešení a 3,5 km dlouhému náhonu, kterým byla přiváděna potřebná voda a materiál pro výrobu papíru, byla velmi konkurenceschopná. Zajímavé je, že v roce 1926 by Francisovy turbíny papírny byly schopny pokrýt spotřebu elektrické energie celého města Opavy. Dnes by to byla sotva ¼ spotřeby samotné papírny. V obci se nachází kaple sv. Josefa postavená roku 1836. V sezoně je obec Žimrovice oblíbeným místem pro načerpání sil cykloturistů i vodáků, kteří zde pauzírují nebo končívají při vodáckých sjezdech Moravice.

GPS: 49°51'19.165"N, 17°50'58.484"E

Šlápneme do pedálů a pokračujeme dál, vždyť máme za sebou teprve 2,3 km z Hradce nad Moravicí a před sebou ještě kus cesty. Stále se budeme držet naší oblíbené cyklotrasy 551, stoupání ze Žimrovic se nelekneme, kdo má dobité baterie, plnou forsáž, směr obec Domoradovice. Cyklotrasa 551 později v lese ve stoupání odbočuje doleva na lesní zpevněnou cestu.

Kdo má rád poznání a technické památky, může tuto odbočku využít pro malý výlet. Bude odměněn prohlídkou unikátního Weisshuhnova vodního díla - papírenského náhonu vedoucího vodu vysoko nad terénem, ve skalách nebo pomocí aquaduktu. Nezapomeňte se však poté vrátit k této křižovatce a pokračovat dále vlevo na Domoradovice, protože cyklotrasa 551 dále za Weisshuhnovým náhonem sice je značená, ale bohužel pro běžné turisty nesjízdná, pro kola s bagáží nebo děti absolutně nepoužitelná především v kilometrovém úseku prudkého stoupání kamenným korytem.

Weisshuhnův papírenský náhon

Papírenský náhon v příkrých svazích údolí meandrující řeky Moravice je živým dokladem geniality svého tvůrce Carla Weisshuhna. Tento úspěšný podnikatel a vizionář pruského původu náhon sám se svými syny vyměřil a následně za pomoci italských dělníků firmy Migliarini z blízké Opavy tuto unikátní stavbu během roku 1891 zrealizoval. Náhon v období svého vzniku umožňoval dopravovat dřevo po řece Moravici do továrny až ze vzdálenosti 60 km, což oproti jiným provozům přineslo velké úspory. Náhon je dlouhý 3600 m a na jeho toku jsou 4 ručně ražené tunely a 2 akvadukty. Vstupní tunel je 45 m dlouhý. Náhon je dodnes funkční, udržovaný a i když jím již není od roku 1966 plaveno dříví, stále dodává do papírny tolik potřebnou vodu, jejíž výškový potenciál je na turbínách přeměněn na nemalé množství elektrické energie.

GPS: 49°50'10.63"N, 17°49'40.746"E

Pokud pokračujete dále po naší páteřní trase, opustíme zakletou cyklotrasu 551 a pokračujeme dál lesem stoupáním a zatáčkami po silnici Žimrovice - Domoradovice. Táhlého kopce se elektroblesky našich motorů a trénované svaly v tandemu neleknou a ocitáme se po průjezdu přes obec Domoradovice nahoře vysoko nad údolím Moravice. Opět jsme jednou vděční za malého pomocníka v našem elektrokole.

Po táhlém stoupání zůstaly plíce na svém místě a můžeme vesele pokračovat dál po silnici třetí třídy  kolemFilipovic až na křižovatku do Melče. V této části pomoc elektrotechniky potřebovat nebudeme, cesta se line po rovince nebo z kopce. Na okraji obce Melč je křižovatka, na které se vydáme klesáním doleva po silnici III. třídy, směr obec Radkov. Cesta se po pár metrech stáčí směrem doleva, držíme se stále na hlavní cestě. Pokud se nezdržíme prohlídkou pamětihodností Melče, přichází opět na řadu pomoc elektrokoní, kolem zámku opět stoupáme, opouštíme Melč a míříme na Radkov.

Melč

Barokní zámek v Melči založil v první půli 18. století tehdejší majitel panství František Filip z Hodic. Po roce 1810 kupuje Melč Jan, hrabě z Tenczina, který nechal zámek přestavět v empírovém slohu. Zámek patřil krátce hraběti z Arzu a od roku 1888 až do konce druhé světové války významnému šlechtickému rodu Razumovských. Zámek byl v minulosti využíván například jako lázně nebo nemocnice. Od počátku 20. století byla v objektu zřízena zvláštní škola internátní, která byla v roce 1985 transformována na dětský domov. Ten sídlí v zámku dodnes. Kolem zámecké budovy se rozprostírá rozsáhlý, státem chráněný, přírodní park s řadou vzácných stromů a keřů. Mezi četně zastoupené stromy patří jírovec maďal. U parku je postaven pomník německým vojákům, padlým v první světové válce.

 

GPS: 49°50'53.275"N, 17°45'51.644"E

Kostel sv. Antonína Paduánského v Melči

Zvelice zajímavý je i kostel sv. Antonína Paduánského z konce 19. století, který je dominantou Melče. Dostaneme s k němu nejlépe místní komunikací vedoucí kolem zámku podél zámeckého parku. Jde o jednu z prvních staveb významného architekta vídeňské secese, opavského rodáka, Josefa Marii Olbricha. K této půvabné novogotické stavbě se váže příběh, jak se hrabě KamilloRazumovský při plavbě po rozbouřeném moři, ocitl ve velkém nebezpečí. Stalo se tak blízko italského města Padua. Hrabě v modlitbách slíbil, že bude-li zachráněn, postaví kostel připomínající palubu lodě. Chrám byl vysvěcen v roce 1890 a v roce 1988 prohlášen za kulturní památku.

 

GPS: 49°50'50.791"N, 17°45'41.736"E

Pokračujeme dále po silnici třetí třídy z Melče až do obce Radkov. Po příjezdu do obce se vydáváme klesáním až k místnímu kostelu, v těchto místech se cesta láme do stoupání. Ujedeme ještě asi 250 m a odbočujeme vpravo na Nové Zálužné (řídíme se dle silničních ukazatelů).

Radkov

Zděná cihlová budova bývalé fary byla postavena v roce 1800 a dalo by se říci, že za 200 let se téměř nezměnila. V prostorách tohoto památkově chráněného objektu vzniklo v roce 2011, díky aktivitě nadšených obyvatel obce, Muzeum venkovského života. Z darů místních občanů byla vytvořena expozice, která připomíná, jak žili a pracovali obyčejní lidé na venkově. Představuje předměty denní potřeby a také nezvyklé nářadí a nástroje, například pákovou či klikovou pračku nebo unikátní razidlo Razumovských. Jeden pokoj je věnován osobnosti hraběte Camilla Razumovského, nahlédnete do pokoje faráře či do původní kuchyně a na chodbě objevíte černou kuchyni s kotlem a vařechou na míchání povidel. Návštěvu v Muzeu venkovského života si můžete domluvit na Obecním úřadě.

Renesanční kostel Narození Panny Marie v Radkově byl postaven v roce 1589 na místě původního dřevěného kostela, který vyhořel. Kostel prošel mnoha stavebními úpravami. Ve druhé půli 18.století byla přistavěna zadní část chrámu, protože se farníci již do kostela nevešli. Boční vstup a věž byly ke kostelu přistavěny až v roce 1861. Částečná vnitřní rekonstrukce v roce 2006 odhalila nástěnné malby ve starší části kostela a unikátní renesanční cihelnou podlahu. Na hřbitově u kostela spočívají mimo jiné ostatky bývalých majitelů hornovikštejnského panství například Skrbenských či Arz-Vasseggů. Mezi náhrobky z 19. století najdeme také hrobku posledních držitelů panství Razumovských. Je zde pochováno sedm členů tohoto šlechtického rodu.

GPS: 49°49'36.053"N, 17°46'13.922"E

Vydáváme se po cestě okolo místní pálenice (cyklistům nenalévají - zkoušeli jsme to! :-)). Ihned za pálenicí se cesta stáčí doleva a pokračuje, jak jinak, do kopce. Míjíme vodojem a vydáváme se „houpačkou“ (myšlena cesta, kde se střídá klesání se stoupáním) až do osady Nové Zálužné. Projedeme osadou, vychutnáme si klid a zvláštní odlehlost tohoto sídla a navážeme na asfaltovou lesní cestu. Čeká nás prudké klesání, v něm ještě lesácké odvodňovací žlaby a vyjedeme na křižovatce silnice číslo 443, kde se dáme doleva. Po pár stovkách metrů vjíždíme do Mokřinek.

Dědictví břidlice  - Naučná stezka a imaginárium přibližující historii těžby břidlice v Mokřinkách, Zálužné a okolí

Jednou z největších zvláštností Vítkovska je tajemství hlubin země. Jsou zde zaniklé břidlicové doly – dílo zdejších obyvatel, které vznikalo v průběhu minulých dvou století. V Mokřinkách se nacházelo ložisko velmi kvalitní břidlice, kterou zde začal těžit Josef Nittmann v polovině 19. století. Těžba pokračovala i poté, co od Felixe, hraběte Arco, doly koupil velkopodnikatel a stavitel Carl Weisshuhn. V Mokřinkách byly dvě šachty – Carl, který dosáhl hloubky až 82 m, a Friderike o hloubce kolem 60 m. V roce 1908 bylo ložisko na dole Carl již vytěženo a šachtu Friderikekoupil hrabě CamilloRazumovský. Za pozemkové reformy ve dvacátých letech byl Razumovským důl zabrán. Koupil jej tehdy jediný český odborník na těžbu pokrývačských břidlic Jan Řihák. S úspěchem zde těžil až do začátku druhé světové války, kdy o důl přišel. Těžba v šachtě Friderike byla v průběhu války zastavena. Vstupy do obou šachet jsou dnes zakryty silnou betonovou deskou.

Na nově vzniklé naučné stezce s názvem Dědictví břidlice, která je zaměřena na fenomén těžby břidlice ve zdejší oblasti, si můžete osahat a očichat mnoho informací o zajímavostech jednotlivých lokalit spojených po staletí s těžbou břidlice. Nová naučná stezka přímo navazuje na turistické značené cesty vedoucí údolím Moravice a na stávající cyklotrasy. Trasa naučné stezky je řešena v několika variantách, nejdelší z nich je dlouhá asi 6 km. Stezka je vhodná pro pěší turisty i pro rodiny s dětmi. Některé úseky nejsou sjízdné pro cyklisty.

 

GPS: 49°50'12.236"N, 17°42'10.986"E

Na křižovatce v Mokřinkách opustíme cyklotrasu 443 (ta pokračuje směrem doleva do Zálužné), my se ale vydáme rovně stále z kopce po silnici třetí třídy, po naší znovu nalezené staré dobré známé cyklotrase č. 551 (směr Jánské Koupele). Opět překonáme jeden z dalších mostů přes Moravici a kolem skal vjíždíme do Jánských Koupelí, kdysi věhlasného lázeňského střediska. Zde byste se na cestě určitě měli zastavit a obětovat pár chvil procházce, nebo i projížďce po tomto opuštěném místě. Doufáme, že až tudy pojedete, budete se snad jednou opět moci osvěžit léčivou minerální vodou zdejších pramenů. Pokud ne, alespoň si vychutnejte spojení klasické architektury s nádhernými parky a lesy této přírodní oblasti.

Jánské Koupele (Staré Těchanovice)

Léčivé prameny u řeky Moravice znali a využívali lidé odpradávna. První doloženou zprávu o nich máme z roku 1640. V roce 1810 koupil melčské panství Jan Hrabě z Tenczina a výstavbou prvních lázeňských budov založil osadu Jánské Koupele. Roku 1814 prodal panství i s lázněmi Janu hraběti Arz z Vassegu. V té době byl objeven pramen, který hrabě pojmenoval po své dceři Pavlíně. Největší rozkvět lázní nastal po roce 1895, kdy Jánské Koupele koupil Camillo hrabě Razumovský. Kromě velkorysé obnovy a modernizace lázní byla vyhloubena studna pro pramen nazvaný po Razumovského manželce Marii. Lázně byly v provozu do roku 1940, kdy zde německá okupační správa zřídila nejprve výcvikový tábor Hitlerjugend a později zajatecký tábor pro spojenecké důstojníky. Po roce 1945 byly lázně znárodněny a Razumovští odešli do exilu. Jánské Koupele byly až do roku 1993 využívány jako zotavovna a ozdravovna. Od té doby chátrají.

 

GPS: 49°50'6.872"N, 17°42'18.798"E

Po projetí Jánskými Koupelemi pokračujeme stále po cyklotrase 551. Stoupáme asfaltovou silnicí lesem asi 1 km. Pak přichází překrásné výhledy do hloubky údolí Moravice, klesání se zatáčkami až na křižovatku ve Starých Těchanovicích u bývalého lihovaru s typickým červeným komínem. Přímo před námi dole u řeky je areál bývalého vodního mlýna. Zde etapa spjatá s řekou Moravicí pro dnešek končí.

Historii mlýna ve Starých Těchanovicích, dnes zvaného Davidův, můžeme vysledovat až do první poloviny 17. století. Mlýn byl vždy majetkem držitelů panství a nazýval se buď podle obce, k níž patřil – Starotěchanovický mlýn nebo podle mlynářských rodů, kterým byl přenecháván. Tedy nesl jména Obitzův, Tschirmerův, Tüchertův nebo Franzlův. V roce 1886 přešel mlýn do majetku rodiny Franzlů. Anton Franzel na přelomu 19. a 20. století přestavěl provozní objekt mlýna, modernizoval mlecí technologii a z přímého pohonu mlecího soustrojí vodním kolem přešel na pohon elektromotory. V objektu instaloval turbínu, která po celkové opravě vyrábí elektrický proud až do dnešních dní a na mlýně je možno si ji prohlédnout. Vyrobenou elektřinou mlýn vedle pohonu svých mlecích zařízení zásoboval také části obcí Staré Těchanovice a Kružberk. Od počátku první světové války byl mlýn téměř 100 let mlýnem družstevním a jeho název byl donedávna Družstevní mlýn. Dnes je areál Davidova mlýna se třemi chovnými rybníky a zrekonstruovanými budovami využíván k rekreačním účelům.

GPS: (+49°49'39.32", +17°40'56.33")

Úsek Staré Těchanovice – Slezská Harta

 (OP) Staré Těchanovice - Kružberk - Kerhartice - Medlice - Moravská Harta - Slezská Harta (NJ)

Poslední etapa páteřní trasy na Opavsku vychází z obce Staré Těchanovice, z lokality, kde odedávna stával vodní mlýn. Dnes již obilí nemele, slouží k rekreaci a jako základna cestovního ruchu. Vydáváme se od komína bývalého lihovaru po silnici III. třídy ve směru na Kružberk, přes velký betonový most překlenující řeku Moravici. Vítejte v obci Kružberk. Obec můžeme směle označit za „vodáckou základnu nebo přístav“, protože je obvyklým výchozím bodem pro pravidelné vodácké sjezdy řeky Moravice. Řeka není splavná po celý rok, jen v plánovaných kampaních, kdy je navýšen průtok vodním dílem Kružberk. Pokud budete projíždět obcí v době těchto sjezdů, dbejte zvýšené opatrnosti, protože všude na přilehlých komunikacích se pohybují tisíce lidí, aut a techniky - je možná dokonce srážka s lodí  J.

Staré Těchanovice – mlýn

Historii mlýna ve Starých Těchanovicích, dnes zvaného Davidův, můžeme vysledovat až do první poloviny 17. století. Mlýn byl vždy majetkem držitelů panství a nazýval se buď podle obce, k níž patřil – Starotěchanovický mlýn nebo podle mlynářských rodů, kterým byl přenecháván. Tedy nesl jména Obitzův, Tschirmerův, Tüchertův nebo Franzlův. V roce 1886 přešel mlýn do majetku rodiny Franzlů. Anton Franzel na přelomu 19. a 20. století přestavěl provozní objekt mlýna, modernizoval mlecí technologii a z přímého pohonu mlecího soustrojí vodním kolem přešel na pohon elektromotory. V objektu instaloval turbínu, která po celkové opravě vyrábí elektrický proud až do dnešních dní a na mlýně je možno si ji prohlédnout. Vyrobenou elektřinou mlýn vedle pohonu svých mlecích zařízení zásoboval také části obcí Staré Těchanovice a Kružberk. Od počátku první světové války byl mlýn téměř 100 let mlýnem družstevním a jeho název byl donedávna Družstevní mlýn. Dnes je areál Davidova mlýna se třemi chovnými rybníky a zrekonstruovanými budovami využíván k rekreačním účelům.

GPS: 49°49'39.441"N, 17°40'55.265"E

V obci Kružberk odbočíme již po 100 m za mostem doleva, kolem nádherného gotického kostela sv. apoštolů Petra a Pavla, a pokračujte po cyklotrase 551 až k hrázi přehrady Kružberk. Touto trasou prochází také nová naučná Čermákova stezka, věnovaná památce stavitele Kružberské přehrady Jana Čermáka. V této části cesty jedeme stále po novém asfaltu chatovou oblastí, bez výrazných převýšení, společnost nám po levé ruce dělá nádherná řeka Moravice.  Po 1, 5 km dojedeme ke cvičným horolezeckým skalám, na jejichž vrcholu stával v minulosti hrádek Kreutzburg.

Gotický kostel Svatých apoštolů Petra a Pavla v Kružberku

pochází z 1. poloviny 14. století. Při rekonstrukci kostela koncem 18. století bylo zaklenuto kněžiště a vyzdvižena zvonice. V ní je zavěšen zvon s datem 1766. V kostele se nachází unikátní plně funkční varhany, které jsou údajně nejstarší ve Slezsku (pravděpodobně vznikly kolem roku 1820). Podle legendy vedla z kostela tajná chodba na vrch Hradisko, kde stával hrádek loupeživých rytířů. Kostel je státem chráněná kulturní památka a patří k nejstarším kostelům ve Slezsku. V kostele byla vybudována stylová Galerie Na půdě, kde probíhají výstavy a koncerty. V kostele se konají příležitostné mše, svatby a koncerty.

GPS: 49°49'43.256"N, 17°41'2.535"E

Lezecká stěna Hradisko

je rozdělena do tří částí. Skalní masiv na levé straně je označován jako Žabí kůň, uprostřed je Hlavní masiv s jeskyní a vpravo skalní stěna Rozlámaná. Výstupové cesty jsou fixně jištěny skobami, kruhy a nýty. Obtížnost výstupových cest je II - VI. Skalní jeskyni nechal vyhloubit továrník Carl Weisshuhn, jehož rodinný statek Na Stoupách leží dnes na dně Kružberské přehrady, jeskyně měla sloužit jako rodinná hrobka. Na vrcholu cvičné lezecké skály Žabí kůň je umístěn trigonometrický bod s vybudovanou vyhlídkovou plošinou. Kdo se odhodlá na divoký pěší výstup stezkou vzhůru nad cvičné skály, bude odměněn nádherným výhledem na betonovou hráz Kružberské přehrady. Pohodlněji (zdatnější i s kolem) se k rozhledně dostanete lesní cestou ústící v zatáčce nad stoupáním místní komunikace ve směru na těleso hráze Kružberské přehrady.

GPS: 49°49'28.666"N, 17°40'2.957"E

Na vrcholu kopce Hradisko, který se tyčí nad cvičnými horolezeckými skalami, stojí kamenný základ dřevěné rozhledny. Pravděpodobně ji před první světovou válkou vybudoval některý horský spolek. Mezi starou rozhlednou a vyhlídkou můžete v terénu najít zbytky nevelkého strážního hrádku Kreutzburg. Hrad není písemně zmiňován, ale když se majitelem panství stal na počátku 15. století Jindřich Kosíř, purkrabí z nedalekého Vildštejna, byl jediným šlechticem, který kdy užíval přízvisko z Kreztzburgu. Hrad byl zničen pravděpodobně v době husitských válek. Dochovalo se z něj jen několik zřetelných valů a příkop vylámaný do skály, a nepatrná část kamenné hradby. Podle legendy byl hrad spojen tajnou chodbou s kostelem Svatých apoštolů Petra a Pavla.

GPS: 49°49'35.565"N, 17°40'7.141"E

Zpod cvičných horolezeckých skal již nemůžeme přehlédnout těleso hráze vodního díla Kružberk, zahrazující údolí řeky Moravice. Přehrada vznikla mezi lety 1948 až 1955 a funguje jako zásobárna pitné vody. Kdo je po cestě uhnaný a zpocený, má šanci se osvěžit v čisté, leč velice chladné, vodě v řece pod hrází u skal. V samotné přehradní nádrži je již koupání zapovězeno J. 

Na svých elektrokolech před další cestou zapněte plnou "forsáž", protože pokračujeme pod přehradou ostře doprava, velkým náročným stoupáním ke koruně hráze. Značení cyklotrasy 551 nás navede, povrch je v této části cesty kvalitní, avšak převýšení extrémní, je nutno rychle podřadit a pomoci motoru. Na hlavní silnici se dáme vlevo, abychom si po 100m metrech mohli vychutnat výhled z koruny hráze Kružberské přehrady. Z jedné strany nás v odpoledních hodinách oslepí zářivé zrcadlo vodní hladiny, ze strany druhé bere dech pohled do hluboké propasti za hrází, na jejímž dně pokračuje obrovským údolím stružka řeky Moravice.

Kružberská přehrada

na řece Moravici byla první údolní nádrží v povodí Odry. Vybudována byla v letech 1948 – 1955. Původně měla zásobovat vodou ostravské průmyslové závody, nakonec však slouží jako zdroj pitné vody. Trasa přívodu vody do Ostravy je dlouhá 40 km a v první části probíhá 13 km dlouhým tunelem. Délka hráze v koruně je 280 m a její výška téměř 35 m. Nápad vystavět v tomto místě přehradu nebyl nový. Projekt na stavbu přehrady v úzkém údolí Moravice vypracoval již na počátku 20. století továrník a podnikatel Carl Weisshuhn. Na tehdejší dobu byl však příliš smělý. O více než 50 let později byla na místě jednoho z původních projektů postavena stavitelem Janem Čermákem dnešní přehrada. V bývalé vile továrníka Weisshuhna na břehu Moravice vybudoval Jan Čermák malé muzeum JoyAdamsonové, Weisshuhnovy vnučky. Byla zde expozice o stavbě přehrady a také o význačných osobnostech zdejšího kraje. Vila bohužel roku 1992 vyhořela.

GPS: 49°49'24.014"N, 17°39'45.581"E

A jedeme dál! Na hrázi čelem vzad, přestoupíme na cyklotrasu 503 a vydáme se směr obec Hořejší Kunčice po silnici  č. 442. Po 4 km se ocitáme v místech, kde stála obec Kerhartice zaniklá při výstavbě vodní nádrže Kružberk. Těsně před opuštěným lihovarem s typickým červeným komínem, odbočíme doleva - směr Moravská Harta. O směru odbočení nás informuje silniční směrový ukazatel "Moravská Harta". Pozor cyklotrasa 503 pokračuje rovně dál na Hořejší Kunčice. My se vydáme vlevo po zpevněné štěrkované cestě neznačenou spojkou. Pozor silniční rozcestník je s údajem vzdálenosti 1km velice zmýlený, čeká nás 4,3 km krásné romantické cesty s tajemným dechem přírody a historie.

Zaniklá obec Kerhartice

Poprvé jsou Kerhartice připomínány v roce 1397. Obec byla založena na středním toku řeky Moravice. Na místě staršího kostelíku ze 16. století byl v roce 1804 postaven nový kostel zasvěcený sv. Martinovi. Původní německé obyvatelstvo se živilo především zemědělstvím, v obci byly dva mlýny, družstevní lihovar a břidlicový lom. Po roce 1945 po odsunu původních obyvatel přicházeli do obce noví osadníci, ale po zrušení obce v souvislosti se stavbou přehrady Kružberk museli v 50. letech opustit domy i oni. Nezatopený zbytek obce byl srovnán se zemí v roce 1965. Kerhartice byly ze všech bývalých obcí v údolí položeny nejblíže hladině přehrady, některé stavby jsou dnes pod vodou. V okolních lesích můžeme dohledat mnoho zbytků základů původních domů, půdorys hřbitova obklopujícího již neexistující kapli sv. Jana Baptisty. Kostel sv. Martina byl zbořen v roce 1985.

GPS: 49°51'0.21"N, 17°38'35.79"E

Po 1,6 km ovocnou alejí plnou barevných peckovin (v srpnu dobrou chuť) projíždíme další zaniklou obcí, která ustoupila vodní nádrži, Medlicemi. Smutnými pamětníky lidských sídel je zde již jen několik domů a v lesích zachovalá studna, zbytky kostelů, domů a zpustlých zahrad. Také v této části trasy můžeme navštívit zříceninu středověkého hradu. Na ostrohu nad řekou Moravicí, nyní nad vodní plochou Kružberské přehrady, se tyčil hrad Medlice, který byl zničen v roce 1474.

 

 

Zaniklá obec a zřícenina hradu Medlice  

se rozkládala na středním toku Moravice v blízkosti Dvorců a poprvé je zmiňována v roce 1141 jako majetek olomoucké kapituly. Před rokem 1249 zde vystavěl biskupský leník Ludvík z Medlic hrad Medlice. Šlo o významnou strategickou pevnost na hranicích s opavským knížectvím. Jako léno jej koncem 13. století získal Zdeslav ze Šternberka. Při tažení uherského krále Matyáše Korvína byl hrad v roce 1474 dobyt a rozbořen. Zbytky hradního zdiva byly použity při výstavbě silnice z Olomouce do Opavy. Medlice byly připojeny ke šternberskému panství, byla to převážně zemědělská obec. Po roce 1945 bylo původní německé obyvatelstvo odsunuto a obec byla nově osídlena. Od roku 1960 byly připojeny k Hořejším Kunčicím a krátce na to zrušeny z důvodu výstavby vodního díla Kružberk. Z původní obce zůstaly stát pouhé tři domy a jedna trafostanice. Filiální kostel navštívení Panny Marie byl zbořen až v roce 1985. V okolních lesích jsou patrné mnohé zbytky původních staveb.

GPS: 49°51'44.12"N, 17°37'1.798"E

Od patrných zbytků medlických zdí klesáme dvojitou zatáčkou do lesa, za druhou zatáčkou, kousek za trafostanicí, si po pravé straně silnice povšimněte staré kamenné studny. Pokračujeme dále lesem a po 1.8 km přijíždíme k hlavní silnici I/46. Ta je pomyslným dělítkem, v místech silničního mostu přes řeku Moravici máme po proudu Kružberskou přehradu, proti proudu pak po 2 kilometrech přehradu Slezská Harta. Ta je cílem další etapy.