MAS Orlicko

Páteřní trasa přes území MAS Orlicko

Páteřní trasa na území MAS ORLICKO vstupuje překonáním řeky Moravy na komunikaci II/312 a vede mírným stoupáním do místní části města Králíky – Červený Potok (50°6'4.669"N, 16°48'6.355"E). Páteřní trasa v tomto úseku až do Mladkova vede po dálkové cyklotrase č. 52.

Červený Potok (50°6'4.669"N, 16°48'6.355"E) je částí města Králíky. Leží severozápadně od Králík na úpatí vrchu Veselka, při silnici a železniční trati vedoucí na Moravu. Zdejší železniční zastávka leží nejblíže zimním střediskům na Dolní Moravě.

Červený Potok je poprvé připomínán v roce 1577. V obci stojí za pozornost barokní kostel Navštívení Panny Marie (50°6'5.153"N, 16°48'3.328"E) z počátku 18. století, který byl po požáru znovu postaven kolem roku 1785. Navštívit můžete pěchotní srub „U Potoka“ (50°6'36.081"N, 16°48'27.020"E), v němž je umístěna vojenská expozice přístupná veřejnosti. V okolí srubu jsou umístěny cache (Geocaching) ze série Betonová hranice, věnované budování pohraničního opevnění v letech 1936 - 38.

Z Červeného Potoka trasa pokračuje dále směrem na Králíky. Překonáním Moravy jste vstoupili do Králické Pevnostní Oblasti s hustým výskytem bunkrů a pevností. Jen na tomto cca 3,5 kilometrovém úseku jich po obou stranách trasy můžete vidět více než deset. Nejvýznamnější objekt se nachází těsně před městem Králíky - Dělostřelecká tvrz Hůrka (50°5'17.619"N, 16°46'10.647"E).

Králická Pevnostní Oblast - je území v České republice v Pardubickém kraji kde je největší hustota pozůstatků čs. pevnostního systému z let 1935-1938. Byl to nejsilněji opevněný systém ochrany státní hranice pře II.sv. válkou. Intenzivní prací se zde podařilo vybudovat celkem 247 pevnostních objektů různého typu, pro pevnostní jednotky zde armáda nechala postavit moderní kasárna, pevnostní silnice, rozsáhlou pevnostní telefonní síť a kilometry překážek proti nepřátelským tankům a pěchotě. V současnosti se s těmito kdysi přísně tajemnými pevnostními stavbami seznámit prostřednictvím muzeí ve zpřístupněných pevnostních objektech.

Dělostřelecká tvrz Hůrka (50°5'17.619"N, 16°46'10.647"E) představuje nejdokončenější stavbu svého druhu na území ČR přístupnou veřejnosti - dělostřeleckou tvrz z let 1935-1938. Je tvořena pěti mohutnými bojovými objekty a rozsáhlým podzemním systémem chodeb a sálů hluboko ve skalním masivu. Zpřístupněna veřejnosti byla 22. 9. 2008.

V Králíkách po mírném stoupání na Malé náměstí (50°4'57.503"N, 16°45'49.877"E) odbočíte do ulice Valdštejnova a touto ulicí dojedete až na Velké náměstí (50°5'3.720"N, 16°45'37.122"E). Trasa je značena zeleným cykloturistickým pásovým značením. V Králíkách je k vidění mnoho zajímavostí, včetně dvou informačních středisek, městského muzea (50°5'4.396"N, 16°45'38.455"E), Hory Matky Boží s klášterem (50°4'30.643"N, 16°46'56.666"E), Vojenského muzea (50°5'40.622"N, 16°45'25.035"E), kostela svatého Michaela Archanděla (50°5'6.200"N, 16°45'33.715"E) a mnoho dalších.

Nad městečkem Králíky strmí ve veliké výšce poutní areál, spojený s městem alejí s kapličkami. Na tuto horu putovaly v té době děti, konaly zde procesí a modlily se. Mezi nimi byl i malý Tobiáš Jan Becker (1646 - 1710), pozdější královéhradecký biskup, který vystavěl kostel na tehdejší Lysé hoře. Stavba byla dokončena roku 1700 a téhož roku byl do kostela přinesen milostný obraz Panny Marie. Stal se srdcem tohoto poutního místa a Lysá hora dostala nové jméno - Hora Matky Boží (50°4'30.643"N, 16°46'56.666"E). V roce 1710 byla dokončena další stavba - klášter. Klášter na Mariánském kopci u Králík sloužil od jeho dokončení v roce 1710 řádu servitů, od roku 1883 řádu redemptoristů, v letech 1950 až 1960 klášter sloužil jako vězení pro kněze. Nyní zde sídlí charitní domov řádových sester. Až ke klášteru vede alejí lemovaná Svatá cesta, která začíná již na Malém náměstí v Králíkách. Unikátní zajímavostí kláštera jsou Svaté schody. Ty jsou napodobeninou schodiště v hradu Antonia v Jeruzalémě, později převezené do Říma. Po nich kráčel Ježíš Kristus k soudnímu stolci Piláta. Nahoru chodí poutníci po schodech po kolenou, zatímco boční schodiště slouží k normálnímu sestupu dolů. Z Mariánského kopce je krásný výhled na Králíky, Suchý vrch a Králický Sněžník.

Vojenské muzeum Králíky (50°5'40.622"N, 16°45'25.035"E) vzniklo v prostoru bývalé výkrmny skotu a poprvé bylo otevřeno v roce 2000. V roce 2010 proběhla velká rekonstrukce a muzeum se stalo nejmodernějším vojenským muzeem v ČR. Nachází se severozápadně od města Králíky, u silnice vedoucí do obce Prostřední Lipka. Okolo muzea se nachází vojenské sruby z 30. let 20. století - řopíky a 3 dělostřelecké věže. Kralické opevnění totiž představuje největší dobudovaný systém z doby před 2. světovou válkou.

Rekonstruovaná hala nabízí ukázky pěchotních zbraní, polních a protiletadlových děl, pěchotní a dělostřelecké munice, výstroje vojáků, ochranných prostředků proti bojovým a otravným látkám. Ojedinělá je obsáhlá stálá výstava věnovaná osobnosti armádního generála Ludvíka Krejčího, hlavního velitele mobilizované čs. branné moci v roce 1938. Výstavu tvoří unikátní dokumenty, zapůjčené rodinou z jeho pozůstalosti. Uvnitř výstavní haly najdete také prodejnu literatury, upomínkových a sběratelských předmětů, military hraček, modelů, figurek a deaktivovaných originálů zbraní. Na venkovním prostranství se nachází více než 60 kusů velké vojenské techniky, mezi jinými i tanky, samohybná děla, obrněné transportéry, těžká polní a protiletadlová děla, nákladní a terénní vozidla, podvozky nosičů taktických raket, logistickou a ženijní techniku či ukázky protitankových a protipěchotních překážek.

Kostel svatého Michaela Archanděla (50°5'6.200"N, 16°45'33.715"E) je nejvýznamnější historickou památkou města Králíky. Nachází se nedaleko centra města na Velkém náměstí. Za svoji dnešní barokní podobu vděčí přestavbě v letech 1768–1778. Kostel byl vystavěn po roce 1577 jako renesanční trojlodní luteránský kostel s převýšenou střední lodí, s tribunami v bočních lodích a s kaplí sv. Anny po severní straně a věží po jižní straně pravoúhlého presbytáře. Roku 1610 byl přestavěn na kamenný kostel, jehož dnešní podoba je dílem barokní přestavby v letech 1768 – 1778 (po požáru z roku 1763). Vnitřek kostela je v rokokovém stylu. Hlavní oltářní obraz "Archanděl Michael v boji s ďáblem" namaloval brněnský jezuita Raab. Varhany postavil králický varhanář Ignaz Welzer. V roce 1993 byla provedena jejich rozsáhlá rekonstrukce a dnes se tu konají mimo jiné i koncerty vážné hudby.

Z Velkého náměstí trasa pokračuje dále mírným klesáním kolem městského úřadu (50°5'3.840"N, 16°45'34.484"E) na ulici 5. května. Zde je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože vjíždíte na krátký úsek, který vede po silnici I. třídy I/43. Po přejezdu mostu přes železniční trať trasa odbočuje vlevo do ulice Hřbitovní a pokračuje rovným úsekem po ulici Předměstí až do místní části Dolní Lipka. Zde se trasa opět napojuje na krátký úsek silnice I/43. Po mírném stoupání ke křižovatce na Polsko se mírným klesáním napojíte na silnici II/312 (dálková cyklotrasa č. 52) a téměř po rovině pokračujete pohraničím až do obce Lichkov. Po celé délce tohoto úseku je po levé straně krásný výhled na masiv Suchého Vrchu (50°3'3.237"N, 16°41'37.358"E). V obci Lichkov po levé straně naleznete kostel sv. Josefa (50°5'51.381"N, 16°39'57.273"E) a informační centrum (50°5'49.073"N, 16°39'46.572"E).

Lichkov je podhorská obec, která leží v nadmořské výšce 560 metrů nad mořem u státní hranice s Polskou republikou, leží za jižním břehem Kladské kotliny, ze které vanou do Čech silné, studené severní větry. Hraniční masiv je vlastně fjord původního křídového moře (směr severovýchodní), který vznikl nepatrným vzdutím masivu Kralického Sněžníku s rozsochou Kladskou a Stříbrnickou. V rozsoše Kladské je zajímavý vrch Klepy, vysoký 1145 m, který je rozvodím. Odtud odtéká voda do tří moří. Pod ním pramení Lichkovský potok, který se asi po 12 km vlévá na východním okraji Lichkova do Tiché Orlice. Ta protéká asi 4 km dlouhou vsí a její vody pokračují dál až do Severního moře. V obci je 178 domů, z toho 27 je rekreačních. Trvale zde žije 552 obyvatel. Pro malebnou přírodu, poměrně málo frekventovanou oblast a čisté životní prostředí je naše území předurčeno zejména pro rekreaci a odpočinek.

Z obce Lichkov trasa pokračuje dále po dálkové cyklotrase č. 52. Po podjetí železniční trati a mírném stoupání je po levé straně odbočka k Vojenskému muzeu Lichkov (50°5'48.062"N, 16°38'38.884"E), které se skládá ze dvou bunkrů K-S.

Vojenské muzeum Lichkov (50°5'48.062"N, 16°38'38.884"E) se nachází těsně za obcí směrem na Mladkov. Muzeum se skládá ze dvou bunkrů K-S 31 a K-S 32. Uvnitř pěchotního srubu K –S-32 najdeme dobový materiál, fotografie, modely a další exponáty. Vlastní expozice jsou umístěny ve vitrínách a celý interiér je elektricky osvětlen. Srub byl ponechán ve stavu, v jakém se nacházel po 60 letech devastace.

Páteřní trasa pokračuje dále až do obce Mladkov, kde na křižovatce v centru obce odbočením doleva opouštíme dálkovou cyklotrasu č. 52. V centru obce se také nachází informační středisko (50°5'50.402"N, 16°37'36.219"E), kostel svatého Jana Křtitele (50°5'51.292"N, 16°37'40.880"E) a u nedaleké u železniční stanice je výchozí místo naučné stezky Betonová hranice (50°5'31.690"N, 16°37'47.488"E).

Naučná stezka Betonová hranice je nejrozsáhlejším naučným okruhem v KPO - měří 15 km. Nachází se v západní polovině Králické pevnostní oblasti, její začátek a konec leží v obci Mladkov (50°5'31.690"N, 16°37'47.488"E) a trasy vedou k Muzeu čs. opevnění - dělostřelecké tvrzi Bouda (50°4'9.314"N, 16°40'36.850"E). Stezka je vedena tak, aby umožňovala několik možných délek okruhů - obě větve naučné stezky (jižní a severní) jsou na několika místech propojeny. Trasa je na směrovkách značena symbolem pro naučné stezky (bílý čtverec se šikmým zeleným pruhem) a vede po červené průběžné turistické značce KČT z Mladkova náměstí na Boudu, na povrchu Boudy po zelené značce a od Boudy zpět do Mladkova po žluté značce. Naučná stezka je dostupná také z Obcí Lichkov, Těchonín, z Jablonného nad Orlicí a od chaty na Suchém vrchu. Obsahuje 23 (+7 u objektů tvrze Bouda) tabulí s informacemi o čs. opevnění. Na trase naučné stezky Betonová hranice leží dvě pevnostní muzea (Dělostřelecká tvrz Bouda (50°4'9.314"N, 16°40'36.850"E) a Muzeum Vysoký kámen (50°4'30.395"N, 16°40'12.089"E)), se třetím muzeem je trasa stezky propojena modrou a zelenou turistickou značkou (Vojenské muzeum Lichkov(50°5'48.062"N, 16°38'38.884"E)). Na stezce lze zhlédnout řadu objektů lehkého i těžkého opevnění a mnohé pozůstatky dělostřeleckých a ženijních zkoušek pevnostních objektů. Některé z nich jsou unikátní v rámci moderních evropských pevnostních systémů 20. století.

Z Mladkova trasa pokračuje po komunikaci II/311 mírným klesáním až do Celného (50°4'50.483"N, 16°36'55.620"E), kde se na křižovatce u místního obchodu a kostela napojí na cyklotrasu 4069, po které vede až do Nekoře. Z místní části Celné trasa pokračuje mírným stoupáním do obce Studené (50°4'7.771"N, 16°35'24.335"E). Ideální místo na odpočinek v tomto úseku je křižovatka k obci Vlčkovice (50°4'31.840"N, 16°36'17.660"E), kde je nástupní místo na Studenecké skály (50°4'40.402"N, 16°35'48.560"E).

Studenecké skály (50°4'40.402"N, 16°35'48.560"E) – skály se nacházejí na vrcholu kopce Studený (721 m.n.m). Jsou tvořeny z ruly a mají výšku do 20 m. Skály jsou vzorně odjištěné novými borháky a jsou ideálním místem pro čtyřkové a pětkové lezce.

Po odpočinku můžete pokračovat dále až do obce Studené. Hned na kraji obce stojí za zmínku studánka (50°4'10.658"N, 16°35'31.021"E), podle které dostala obec své jméno (jedna ze dvou verzí) a kostelík sv. Anny (50°4'6.322"N, 16°35'24.891"E). V obci se nachází areál „Podskalák“ (50°3'49.320"N, 16°35'20.921"E) s hřištěm, hřištěm pro děti.

Studené – studánka (50°4'10.658"N, 16°35'31.021"E) – u silnice III. třídy je studánka, podle které dostala obec jméno Studené (jedna ze dvou verzí). Nynější silnice byla tehdy "královskou" obchodní cestou vedoucí z Kyšperka do Králík a dále do Prajska. V blízkosti zmíněné studánky byla zájezdní hospoda (nynější č.p. 34), kde formani převážející zboží odpočívali, nocovali a v studánce napájeli koně.

Trasa pokračuje dále úsekem bez většího převýšení po obci Studené přes místní část Bořitov (50°3'32.926"N, 16°35'10.408"E) až nad obec Nekoř (50°3'8.006"N, 16°34'7.528"E). Abyste se v obci Nekoř vyhnuli křížení se silnicí I/11 je možné využít jednu ze dvou místních spojek v obci. Na první, která vede kolem místní zemědělské společnosti v prudkém sklonu, je třeba dát pozor na napojení zpět na trasu, kde se do křižovatky prudce brzdí a je v ní ztížena přehlednost. Naopak druhá spojka (obr. č. ) je v mírném sklonu a viditelná ze všech stran. Trasa dále pokračuje v mírném klesání po obci Nekoř až k místnímu kostelu sv. Mikuláše (50°3'21.118"N, 16°33'6.270"E). Po cestě obcí se můžete zastavit i v místním pekařství, kde dle denní nabídky dostanete čerstvé pečivo, koláče, apod.

Kostel v Nekoři (50°3'21.118"N, 16°33'6.270"E) je významnou památkou zdejšího regionu. Jeho středověký předchůdce v podobě buď kaple či kostelíku, stával s největší pravděpodobností na protějším kopci. V minulém století se zde i nacházely zbytky hrobů. O stáří svatostánku nemůže být pochyb, neboť již v letech 1344–50 jsou písemné zprávy o zdejší plebánii (faře), kterou spravoval jistý Jan Petr z České Třebové po zemřelém Mořici. Kdy však původní (asi dřevěná) stavba vzala za své, není známo. Přesto zřejmě ještě v době výstavby nového kostela musel v nějaké podobě starý kostel stát. Svědčí o tom některé použité části trámů v nové kamenné stavbě. Roku 1651 je nekořský kostel uveden jako filiální, založení sv. Mikuláše biskupa. Nynější podoba vychází z r. 1698, kdy jej majitel Kyšperského panství hrabě František Libštejnský z Kolovrat nechal přebudovat. Dodnes tento počin připomíná orlice nad vchodem.

Fara, která stojí nedaleko kostela, je z r. 1705. Farnost byla zřízena o rok později a čítala 12 obcí. Nejstarší památkou v kostele je goticko-románská křtitelnice asi ze 13. stol. Ve věži bývaly 4 zvony. Do dnešních dnů přežil zvon z r. 1576. Dalšími památkami jsou např. kříž před kostelem (1761), či věžní hodiny (1846).

U kostela nezapomeňte odbočit na cyklotrasu 4074, která je značena bílým pásovým značením. Na začátku tohoto úseku je krátké prudší klesání (cca 150 m), po té krátké prudší stoupání a následuje půlkilometrový průjezd údolíčkem. Na konci tohoto úseku je křižovatka se silnicí I/11, kde je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Křižovatka je přehledná s dobrým rozhledem na obě strany. Po překonání této křižovatky vjedete do obce Šedivec, kde začíná tzv. „zóna 30“ – zde tedy omezte své motory . Po levé straně v mírném klesání minete kostel Nanebevzetí Panny Marie (50°2'59.251"N, 16°32'17.163"E), po pravé obecní úřad. Dojedete na místní malé náměstíčko (50°2'56.972"N, 16°32'9.573"E).

V obci Šedivec nedaleko Letohradu stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie (50°2'59.251"N, 16°32'17.163"E). Protože obec byla přifařena do Orlice, vznikl místní kostel poměrně pozdě. Základní kámen byl slavnostně položen až r. 1897. Stavba trvala pouhý rok a při kostele byl zřízen i hřbitov. S tím se započalo již r. 1895, kdy byla zřízena i márnice. Stavbu provedl stavitel Alois Petřík z Kyšperka. Základem celé stavby bylo 2000 zlatých z odkazu rodáka p. Motyčky. Dva kostelní zvony byly pořízeny a vysvěceny r. 1905, ale během 1. sv. války byly zrekvírovány. Hlavní oltář je od F. Volesky, řezbáře z České Třebové. Oltářní obraz Panny Marie a další malby jsou dílem J. Umlaufa z Kyšperku. Varhany kostelu darovala tehdejší hraběnka p. Anna Stubenberková. Některé další díla jsou od místních mistrů a umělců.

Zde se můžete rozhodnout pro dvě varianty pokračování trasy. První, obtížnější varianta pokračuje po cyklotrase 4074 (bílé pásové značení a současně modré turistické pásové značení), která vede prudším klesáním po nezpěvněné lesní cestě šedivským lesem. Odměnou vám bude výhled na město Letohrad. V případě druhé varianty trasy vyjedete kolem Šediveckého Dvora na silnici II/360 a sjedete do Letohradu po této komunikaci. Obě varianty se sjíždějí po cca 2 km u Areálu biatlonu - Šedivský lom (50°2'34.052"N, 16°30'58.977"E), který je možnost navštívit a poznat místo, kde trénují vycházející hvězdy českého biatlonu.

Areál biatlonu - Šedivský lom (50°2'34.052"N, 16°30'58.977"E) – Kromě možnosti poznat místo, kde trénují vycházející hvězdy českého biatlonu, areál nabízí i asfaltovou dráhu v délce 2km pro kolečkové lyže s okruhy 200m, 400m, 800m, 1500m, 2000m; střelnici pro kulové zbraně (malorážka, vzduchovka), pistolovou střelnici, běžecké pilinové okruhy 400m, 800m, 1500m, 2200m, v zimě strojovou úpravu lyžařských tras v okolí areálu, posilovnu, přírodní posilovnu, dětské lanové centrum, ohniště.

Od tohoto areálu trasa pokračuje k okružní křižovatce (50°2'21.429"N, 16°30'33.755"E) na hranici města. Na této křižovatce odbočíte doprava do ulice Mírová.

Pojedete-li na této křižovatce rovně, můžete navštívit muzeum řemesel se zázemím pro cyklisty (50°2'5.462"N, 16°30'14.038"E). Muzeum je svojí rozlohou největším svého druhu v ČR. Představuje více jak 50 ucelených expozic řemesel a živností. Kromě známých profesí, prezentuje práci kovotlačitele, koláře, bednáře, šindeláře a mnoha dalších. Mezi nejzajímavější expozice patří vyřezávaný mechanický skanzen řemesel, mechanické dílny, pilnice se třemi funkčními katry, vozovna historických vozidel a 100 let stará školní třída s ukázkou národních krojů.

Pojedete-li od muzea dále cca 2,5 km po cyklotrase 4072, dostanete se ke kunčickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie (50°1'19.934"N, 16°31'48.284"E) a areálu tvrze Orlice (50°1'17.554"N, 16°31'55.646"E) se zázemím pro cyklisty.

Areál tvrze je v provozu od léta roku 2012. Od té doby je i otevřena první prohlídková trasa, kterou projdete historické místnosti a sklepení gotické tvrze se sbírkami a exponáty. Další prohlídkové okruhy se připravují a termíny jejich zpřístupnění budou zveřejněny na webových stránkách tvrze. Historický objekt s vzácně zachovalými stavebními částmi z období gotiky, renesance, baroka a klasicismu je kulturní památkou. Na prohlídce tvrzí uvidíte funkční historickou knihtiskařskou dílnu, unikátní nástěnné malby nebo expozici vycpaných zvířat.

Po cca 350 m odbočíte do ulice Jiráskova a sjedete až k Lukavickému potoku. U potoka odbočíte opět doleva do ulice Taušlova a na konci ulice se podjezdem pod železniční tratí dostanete na náměstí Svobody s lípou svobody (50°2'13.760"N, 16°30'4.645"E), která byla vysazena 13. dubna 1919 na počest vzniku samostatné Československé republiky. Z tohoto náměstí se snadno dostanete na Václavské náměstí, kde je informační středisko s muzeem (50°2'8.989"N, 16°29'59.243"E), kostel sv. Václava (50°2'8.717"N, 16°29'56.444"E), letohradský zámek (50°2'7.403"N, 16°29'57.962"E), morový sloup (50°2'10.078"N, 16°29'55.770"E) i stanoviště pro cyklisty se zázemím (50°2'8.487"N, 16°29'59.277"E), včetně volně přístupného multifunkčního klíče.

Orlické cyklo a inline království

Je to území protkané hustou pavučinou cyklotras a cyklostezek. Tu pravou si podle náročnosti a svých sil najde opravdu každý - rekreační i trénovaný cyklista. Po rovinatých cestách údolím řek mohou bezpečně jezdit i malé děti, zatímco milovníci náročné cyklistiky vybírají z horských a dálkových tras. Do výchozích míst vás pohodlně přepraví cyklobusy, které jezdí po celém království pravidelně od května do září.

Unikátním lákadlem je síť cyklostezek a in-line stezek, která vede nádherným údolím Tiché Orlice a Třebovky a nabízí kvalitní asfaltový povrch, minimální převýšení včetně pravidelné údržby. Desítky kilometrů stezek se rozbíhají z Ústí nad Orlicí na všechny strany. Jedna trasa vede přes Letohrad do Žamberka, druhá směřuje do České Třebové a třetí přes městečko Brandýs nad Orlicí, Choceň až do Vysokého Mýta.

Cyklotrasy provádí městy a obcemi, kolem hradů a zámků, podél řek i Pastvinské přehrady, do nejvyšších partií Orlických hor až k chatě na Šerlichu a po nejkrásnějších místech CHKO Orlické hory i přírodních rezervacích podhůří. Hřebenová trasa vede po úžasném temeni Orlických hor a je královským zážitkem. Sedlo vašeho kola se při ní stane rozhlednou, z níž nahlédnete do východních Čech a Kladské kotliny.

Region nabízí také adrenalinové zážitky v podobě bikeparků. Pojmem se stává především Peklák (49°54'32.302"N, 16°25'52.539"E), který nabízí tratě různých obtížností, od černých pro zkušené jezdce, červené technické se spoustou skoků a klopených zatáček až po tratě modré ideální pro začátečníky a širokou veřejnost.

Z náměstí Svobody (50°2'13.760"N, 16°30'4.645"E) trasa dále pokračuje ulicí Požárníků kolem Městské policie a hasičské zbrojnice přes železniční přejezd až k začátku cyklostezky Letohrad – Žamberk (50°2'22.470"N, 16°30'0.869"E). Po této cyklostezce se dostanete až před město Žamberk a přesvědčíte se, že i v Orlických horách mohou vést rovinaté úseky. Cyklostezka ústí v Lukavici u komunikace II/310 u kaple svatého Jana Nepomuckého a 6 lip (50°4'16.790"N, 16°28'48.896"E).

Kaplička sv. Jana Nepomuckého (50°4'16.790"N, 16°28'48.896"E) pochází z roku 1865, je zděná, s klenutými okny a okolo ní je vysazeno 6 chráněných lip. Byla pořízena nákladem manželů Sedlákových, z čp.78 a o některých svátcích v ní bývalo rozsvěcováno světlo.

Vypráví se, že manželé Sedlákovi byli bezdětní a vzali k sobě rodinu Vackovu s 10 dětmi. Ta se v roce 1893 vystěhovala do Ameriky, kde se narodilo ještě další dítě a všichni potomci této později silně rozvětvené americké rodiny si udržují k této kapli do dnešního dne silný citový vztah.

Trasa dále pokračuje cca 500 podél komunikace II/310 a následně vede ulicí Lukavská až k žambereckému parku. Zde trasa 4074 odbočuje vpravo do parku a vede přes park do kempu Pod Černým lesem. Ale naše trasa pokračuje dále ulicí Lukavskou do ulice 28. října. U Městského úřadu se napojí na dálkovou cyklotrasu číslo 18 a pokračuje ulicí Nádražní až na Masarykovo náměstí (50°5'14.345"N, 16°27'54.077"E), které je cílem naší cesty.

V Žamberku je mnoho pamětihodností a kulturních zajímavostí, k nejvyhledávanějším místům patří Tyršova rozhledna z r. 1932 (50°5'5.914"N, 16°27'25.462"E), kostel sv. Václava s novými zvony (50°5'11.619"N, 16°27'47.560"E), městské muzeum (50°5'12.543"N, 16°27'37.950"E) a rozsáhlý zámecký park (50°5'5.280"N, 16°28'8.183"E). V Žamberku se také zachovala tradice vaření piva. V současné době nese název Žamberský kanec a můžete ho ochutnat v místním minipivovaru.

Zámecký areál s renesančním zámkem (50°5'9.120"N, 16°28'1.990"E), později barokně upraveným v rozsáhlém anglickém parku, zaujímá se svými třemi nádvořími jihovýchodní část města Žamberka. Vlastní zámek je jednopatrová budova krytá nízkou valbovou střechou. Uzavírá druhé a třetí nádvoří. Severovýchodní nároží budovy tvoří kaple s trojbokým uzávěrem, která v interiéru prostupuje přízemí i první patro. Portály na druhém a třetím nádvoří jsou zdobeny erby zámeckých majitelů, Bubnů, Wiederspergů a Parishů. Parishovský erb je umístěn též nad portálem vedoucím ze zámku do parku. Přízemí zámku je převážně zaklenuto valenými klenbami s výsečemi, patro má stropy ploché. Na jihovýchod od zámku se rozkládá rozsáhlý anglický park, který přechází dále v oboru.

Rozhledna přezdívaná Rozálka (50°5'5.914"N, 16°27'25.462"E) stojí na Kapelském vrchu při západním okraji města Žamberka. Každého na první pohled upoutá především svým zvláštním tvarem. Zcestovalý turista se navíc může podivit: Neviděl jsem ji už jinde? Odpověď zní ano. Žamberská rozhledna má totiž svou dvojnici, rozhlednu zvanou Hýlačka u jihočeského Tábora. Komise pro povznesení cizineckého ruchu v Žamberku se při svých úvahách o zkrášlení okolí města nechala natolik ovlivnit zajímavým řešením táborské rozhledny, že si od jejího autora, profesora pražské techniky Theodora Petříka, vyžádala její plány a posléze i souhlas s realizací. Tak se stalo, že v roce 1932 na Kapelském vrchu v sousedství kaple sv. Rozálie vyrostla rozhledna ve tvaru husitské hlásky, na první pohled téměř nerozeznatelná kopie Hýlačky. Určité rozdíly bychom však samozřejmě našli. Dvacet metrů vysoká žamberská rozhledna má kromě hlavního vyhlídkového patra ještě jednu sadu oken umístěných těsně pod špicí věže. Také její kamenné přízemí je vyřešeno poněkud odlišně. Samozřejmě největší rozdíl pak vykazují rodné listy obou staveb. Zatímco rozhledna v Táboře v něm má zapsáno datum otevření 4.7.1921 a oficiální název Rozhledna Svobody, u její dvojnice se uvádí 28.10.1932 a jméno Tyršova rozhledna. Dodejme jen, že turisté jí neřeknou jinak než Rozálka. Toto označení zřejmě převzala od vedle stojící kaple.

Jednou z dominant města Žamberk je kostel sv. Václava zvony (50°5'11.619"N, 16°27'47.560"E). Kostel stojí na místě svého staršího předchůdce, o kterém je zmínka již r. 1335. Ten r. 1684 shořel a byl r. 1729 nakonec stržen. Téhož roku však započala výstavba nového svatostánku, která proběhla pod dozorem mistra Donáta Theodora Morazziho z Chrudimi. Dostavěno bylo r. 1738. Nejvyšší náklady stavby nesl hrabě Antonín Vít z Bubna. Ten také objednal oltářní obraz Zavraždění sv. Václava v Římě u mistra Francesca Trevisaniho. Pozoruhodný je i boční oltář s obrazem sv. Antonína Paduánského, pravděpodobně od samotného Petra Brandla, či jeho žáka (dodnes se odborníci neshodli). U kostela stojí kostnice Panny Marie Bolestné (1738–44) s freskovou výzdobou. Barokní kostel je nejvyšší stavbou v Žamberku a zároveň nejmonumentálnější stavbou mistra Morazziho. Výška věží je 72 m, výška chrámové klenby 22 m, délka 44 m.

V obci Helvíkovice (dnes součást Žamberku) se 21. srpna 1698 narodil vynálezce bleskosvodu Prokop Diviš. Rodný dům (50°5'41.071"N, 16°26'45.652"E), který stojí kousek od Divoké Orlice, je přístupný od května do září. Vedle domku stojí kopie původního bleskosvodu.