Obsah

Okruh č. 1 MAS ORLICKO – Za poznáním Jednoty bratrské, Pastvinské přehrady a starých řemesel

Mapa:

m1

m2

Trasa začíná v Žamberku a vede přes Kunvald, kde se můžete seznámit s počátky jednoty bratrské, do Klášterce nad Orlicí. Trasa pokračuje podél pastvinské přehrady a dále přes Nekoř do Letohradu. Z Letohradu po nové cyklostezce kolem obce Lukavice zpět do Žamberka.

Výškový profil:

profil

Vzor

1

Obce a zajímavá místa na trase:

Městys Kunvald

 

Viditelnou připomínkou slavné minulosti, ke které se obec hrdě hlásí, je i její znak. Ten byl vytvořen na základě dříve používaného obecního znamení a symbolu jednoty bratrské. Znakem je červenomodře šikmo dělený štít, nahoře stříbrný beránek nesoucí stříbrnou korouhev s červeným heroldským křížem. Dole svatý Jiří ve zlaté zbroji na stříbrném koni, probodávající zeleného draka. Současně se znakem bylo obci uděleno právo používat i vlastní prapor, který tvoří šest šikmých pruhů: červený, bílý, červený, modrý, bílý a modrý.

2

Kunvald – Bratrská lípa – jedná se o lípu malolistou rostoucí u čp. 77, s obvodem kmene 8,4 m, výškou 32 m, jejíž stáří je odhadováno na 450 let. Podle pověsti vyrostla ze tří polosuchých větviček symbolizujících víru, naději a lásku. Větvičky zasadili bratři, kteří si zde nabrali a na památku s sebou do ciziny vzali trochu rodné hlíny. Lípa dnes má pouze 2 kmeny, třetí zlomila v r. 1930 vichřice. Ze dřeva ulomeného vrchu byl zhotoven kalich a bohoslužebná miska pro obnovenou Jednotu bratrskou.

3

Kunvald – Domek Na Sboru – na místě dnešního čp. 238 stával kolem roku 1458 první sbor Jednoty bratrské. V roce 1547 po nevydařeném stavovském povstání v Čechách vypověděl král Ferdinand I. Habsburský Jednotu z královských měst a nechal zavřít její sbory. Až po roce 1609 byla zaručena náboženská svoboda, bratří se do Kunvaldu vrátili a sbor přestavěli na školu. V roce 1929 domek zakoupila Českobratrská církev evangelická a přebudovala jej na památník Jednoty bratrské.

4

Klášterec nad Orlicí

Klášterec nad Orlicí leží v podhůří Orlických hor při řece Divoké Orlici, asi 8 km severovýchodně od města Žamberk. Již někdy před rokem 1280 stávala po obou stranách řeky roztroušená nízká roubená stavení různých velikostí. Krajina pokryta hustými lesy, a to od Chocně a Kostelce až ku Kladským horám. Držitelé tohoto zboží se střídali. Od Jana Kojala z Hněvína, který před svou smrtí v roce 1227 rozdal testamentem všechny své statky příbuzným a klášterům s tím, aby jich začali mýtiti a okopáváním vzdělávati. Ke Klášterci patří místní části Zbudov, Jedlina, Lhotka, Čihák. V obci žije cca 884 obyvatel. V blízkosti obce, směrem po proudu řeky Divoké Orlice, se nalézá vodní nádrž Pastviny, známá jako vyhledávaná rekreační oblast. Velice navštěvované místo je Zemská brána. Toto místo se nachází na kláštereckém katastru směrem od osady Čihák na Bartošovice. Až sem tvoří řeka Divoká Orlice státní hranici mezi ČR a Polskem. Celý pohled směrem od mostu na řeku je jedinečný a stává se přitažlivý každému fotografovi i řadě malířů. Zde v místech, kde se řeka prudce stáčí, byl při stavbě silnice do Bartošovic postaven v letech 1900 – 1903 kamenný most. V pohledu proti proudu zvýrazňuje název "Zemská brána" jeho oblouk, který je rozhraním dvou okresů, a to Ústí nad Orlicí a Polska.

5

Kostel v Klášterci nad Orlicí – je pravděpodobné, že v tomto místě stával klášter vystavěný v letech 1256 až 1279. Šlo o malý klášter, spíše hradištního typu, a malé pevnosti. Poskytoval útulek pocestným procházejícím tehdy hlavní stezkou z východních Čech kolem Pastvin, kde se rozvětvovala na jednu stranu směrem na Nekoř přes Jablonné nad Orlicí do Lanškrouna a druhou stranu k nynějšímu kostelu a potom dále přes bahnité údolí a řeku až do Klodzka. Kostel je jednou z nejstarších památek chráněných státem. Několikrát vyhořel a byl přestavován.

Pastviny

Asi málokterá obec prošla v průběhu několika desetiletí první poloviny 20. století tolika změnami, jako Pastviny na Králicku. Obec Pastviny se rozkládá v nejmenší a nejníže položené části Orlických hor - v Mladkovské vrchovině s nejvyššími vrcholy vysokými pouze okolo 700 metrů nad mořem. Obec vznikla pravděpodobně jako pastevecká. Pastevci pásající v těchto místech dobytek vrchonosti ze Žampachu, si v těchto místech postavili svá obydlí. Odtud pravděpodobně pochází název obce. První historická zmínka o Pastvinách (dříve Pastwinie) pochází z roku 1514, jako příslušenství žampašského panství. O výstavbě údolní přehrady v Pastvinách se začalo hovořit v roce 1924, kdy bylo zakázáno budovat jakékoliv novostavby v budoucí zátopové oblasti. Celkem mělo být v údolí Divoké Orlice zatopeno 63 obytných budov. Kromě budovy školy, která byla přestavěna v roce 1880, mlýna, továrny na nábytek, tří domů obchodů a řeznictví, dvou hostinců, pily a ještě dalších dvou nových chalup, se jednalo o staré stavby, většinou dřevěné, některé již dosti sešlé. O výstavbě přehrady se dlouho hovořilo. Byl veden dlouholetý spor, kde by se měla přehrada nacházet.

6

Zástupci dolního povodí Orlice prosazovali výstavbu u Potštejna, zástupci horního povodí hájili výstavbu v Pastvinách. Účelem bylo zabránit velkým povodním. Projekt vodního díla Pastviny byl vypracován vodohospodářským oddělení Zemského výboru v Praze v letech 1926 - 1928 a v březnu 1931 byl Zemským úřadem schválen. Projekt elektrárny byl vypracován v letech 1931 - 1932. Stavba byla zahájena slavnostním výkopem 10. července 1933. S vlastní výstavbou se započalo o rok později. V soutěži o stavbu přehrady zvítězila stavební firma ing. Miloslav Pažout z Prahy. Na konci roku 1938 bylo dílo dokončeno a hned poté se následkem prudkých dešťů přehrada rychle zaplnila. Při projektování vodního díla se prakticky vůbec nepočítalo s pozdějším využitím přehrady k rekreačním účelům. Ačkoliv je přehrada vybudována na horním toku řeky a voda je tedy i v průběhu horkého léta poměrně studená, neodrazuje to množství rekreantů, kteří do Pastvin každoročně přijíždějí. V letech 1957 a 1978 byla přehrada z důvodu revize a důkladné prohlídky zdiva přehrady vypuštěna. Údolí zbavené vody bylo hojně navštěvováno turisty, rodáky a místními pamětníky, kteří zde hledali zbytky své rodné chaloupky a místy nacházeli i po čtyřiceti letech zachovalé základy, sklepy a doposud znatelné cesty a stezky.

Zvonička na dolním konci Pastvin – vystavěna byla pravděpodobně v letech 1780 - 1790, aby v obci, kde není kostel, se mohlo zvonit na poplach při požáru, velké vodě nebo za velké bouřky. První zvon z této zvoničky byl zrekvírován na válečné účely v roce 1916. O pět roků později byl ze sbírek občanů pořízen zvon nový, který beze stopy zmizel 19. března 1942. V roce 2010 byla dokončena celková rekonstrukce zvoničky. V dnešní době je u zvoničky kříž, který dříve stál v dnes zatopené části Pastvin.

7

Samotná přehradní hráz s elektrárnou se nachází už na katastrálním území obce Nekoř. Projekt přehrady i elektrárny vypracoval Ing. J. Kruliš za vedení Ing. K. Kosky. Od počátku stavby v červnu 1933 až po její dokončení a kolaudaci v roce 1940 stavební dozor vykonával Ing. J. Kredba. Přehradu realizovalo několik stavebních a montážních firem. Je to poslední gravitační oblouková hráz, u nás zděná z lomového kamene. Její max. výška je 38,53 m, její délka v koruně 192,7 m. Přehradou se měl nalepšit vodní průtok, využít vodní energie ve špičkové elektrárně, ochránit území před velkými vodami, udržet hladina spodních vod, umožnit zemědělské závlahy a zásobování užitkovou vodou.

 

Nekoř

Dobu založení obce nelze přesně zjistit. V dávné minulosti se rozkládaly v poříčí Divoké Orlice daleko lesy. Celý kraj patřil v X. století Slavníkovcům, po jejich vyhubení Vršovcům, později Hrabišicům ze Švábenic a v letech 1253 - 1278 Přemyslu Otakaru II. Tento panovník dal na příhodných místech lesy vymýtit a zakládal osady, jež ponejvíce osazoval Němci, jimž zajišťoval výhody a výsady. Historicky poprvé se Nekoř připomíná v popise diecese Pražské podle diakonátův a děkanátův jejich, jak pod Arcibiskupem Arnoštem z Pardubic mezi r. 1344 - 1350 sepsán byl. V soupise jsou uvedeny tehdejší ?plebanie? (farnosti). Nekoř je v seznamu uvedena. Dějiny Nekoře, to jsou vlastně dějiny panství Žampažského a Kyšperského k nimž Nekoř patřila. Podle výpisu z Purkrechtní knihy panství Kyšperka jest v r. 1568 v obci Nekoři 30 gruntovníků a 19 chalupníků. K Nekoři se váže několik verzí a pověstí o neznámém hradu na Vejrově. Dr. František Musil o tomto místě uvádí: Málokomu z návštěvníků Pastvinské přehrady je asi známo, že při vycházkách v okolí přehrady mohou navštívit i zbytky malého neznámého středověkého hradu. Tyto zbytky jsou na skalnatém návrší v blízkosti přehradní hráze nad pravým břehem Divoké Orlice.

8

 

Při cestě od hráze Pastvinské přehrady směrem do Nekoře můžete shlédnout dřevěnou zvoničku z devatenáctého století, vedle které stojí lípa Svobody z r. 1919 a pod ní kamenný kříž, postavený na památku zemřelých morem. Dále u cesty stojí zděná kaple z roku 1868 zasvěcená Panně Marií. Naproti této kapli, přes vyrovnávací nádrž, stojí Mariánská kaplička s léčivým pramenem na Vejrově v Šancích. Když dojedete do Nekoře k mostu, upoutá vás socha sv. Jana Nepomuckého, rovněž z poloviny devatenáctého století.

Dále trasa pokračuje po páteřní trase až do Žamberka str. xx

Značení na trase:

9

Vzor

10

Upozornění!

Celá trasa vede po asfaltových komunikacích rekreační oblastí se zvýšeným provozem motorových vozidel. Cyklisté by měli věnovat zvýšenou pozornost, především v některých zatáčkách. V místech kde jde trasa souběžně vedena s turistickou stezkou, mají pěší přednost. Zvýšené opatrnosti je třeba dbát v místě přejezdu silnice I/11.

 

 

Okruh č. 2 MAS ORLICKO – podél řeky Moravy až na rozcestí Pod Klepáčem a přes Králíky zpět

Mapa:

11

Trasa začíná v Červeném Potoce a vede podél řeky Moravy do obce Dolní Morava, kde vystoupá na rozcestí Pod Klepáčem a dále sjíždí po obci Horní a Prostřední Lipka do Králík. Z Králík vede trasa zpět do místní části Červený Potok.

Výškový profil:

profil 2

Obce a zajímavá místa na trase:

Červený Potok

Červený Potok (něm. Rothfloss) se rozkládá asi 3 km severovýchodně od Králík v údolí potoka, který dal obci jméno. Nejstarší historie Červeného Potoka je věrně zachycena v zachované kronice z let 1836-1937, jejíž překlad je uložen v králickém městském muzeu. Vesnice byla založena v 16. století. Do roku 1960, kdy se stala integrovanou obcí města Králíky, měla obec vlastní samosprávu. Dominantou obce je farní kostel Navštívení Panny Marie z roku 1787, který je památkově chráněn a k němuž přiléhá místní hřbitov.

16

K drobným kulturním památkám patří misijní kříž a rekonstruovaný pomník padlým z 1. světové války u kostela, pískovcový mariánský sloup u čp. 7 z 18. století. Katastr obce protíná linie těžkého opevnění z let 1938-39. Volně přístupné jsou pevnostní objekt K-S6, K-S7, v blízkosti železniční stanice pak muzeum opevnění v K-S8 "U Nádraží". Ves je také východištěm k pevnostním muzeím K-S5 "U Potoka", přístupnému ze silnice na Dolní Moravu a nad obcí na vrchu Veselka (718,2 m n. m.) K-S12b "Utržený".

17

 

Dolní Morava

Dolní Morava je malá obec rozkládající se mezi Orlickými horami a Jeseníky na úpatí Králického Sněžníku. Obec je známým horským lyžařským střediskem. Část obce náleží do Národní přírodní rezervace Králický Sněžník, a právě ten je dominantou zdejšího kraje. Pod jeho vrcholem pramení řeka Morava, která celou obcí protéká od severu k jihu malebným údolím, lemovaným z obou stran dvěma zalesněnými hřbety. Obec se skládá se ze 3 částí, přičemž se v Čechách nachází Horní Morava a Dolní Morava, a na Moravě Velká Morava. Historická zemská hranice zde prochází (s výjimkou nejsevernější části obce) středem řeky Moravy, která pramení v katastru Velké Moravy. Návštěvníci Dolní Moravy jistě

18

 

Horní Lipka

Horní Lipka (něm. OberLipka) je lánovou vsí s roztroušenou výstavbou podél horního toku Lipkovského potoka, asi 4 km severně od Králík. Byla založena v 16. století. Kdysi tudy procházela stará obchodní cesta do Kladska, proto tu stávala celnice, která postupem času zanikla. Dominantou středu obce je filiální kostel sv. Anny z r. 1818. Kdysi přiléhající hřbitov dnes připomínají jen snesené náhrobní kameny u jižní stěny kostela a hřbitovní kříž uprostřed. Na okraji hřbitova se nachází památník starousedlíků zavražděných v srpnu 1945. Na místě památníku padlým z 1. světové války, na blízké křižovatce, stojí dnes pomník rudoarmějcům z r. 1945. Na tzv. Freudebergu stojí další osamocená sakrální stavba - oplechovaná zvonička. O někdejší velikosti obce vypovídá údaj o počtu obyvatel z r. 1930 - tehdy tu žilo 621 lidí! Nejstarší dějiny obce jsou zpracovány v dochované obecní kronice, popisující události z let 1800-1938. Její český překlad je uložen v Městském muzeu Králíky. Na jihu katastru se nachází nepřístupný, zdemolovaný pevnostní objekt K-S9. Svou samosprávu ztratila obec v r. 1979, kdy byla Horní Lipka připojena ke střediskové obci Prostřední Lipka a spolu s ní v r. 1985 ke Králíkám.

 

19 21

Prostřední Lipka

Prostřední Lipka (něm. MittelLipka) je druhá největší králická obec co do počtu obyvatel. Rozkládá se ve zprvu sevřeném a v západní části katastru otevřeném údolí středního toku Lipkovského potoka, asi 2 km severně od Králík. Turisticky velmi vyhledávané je Vojenské muzeum Králíky, v jehož blízkosti se každoročně odehrává prezentace Armády ČR a vzpomínková akce Cihelna. Katastrem obce prochází linie lehkého a těžkého opevnění z let 1936-38. Na vrcholu Výšina se nachází nadzemní pevnostní objekty dělostřelecké tvrze Hůrka a pevnostní objekt s muzejní expozicí K-S14 "U Cihelny".

20

Prostřední Lipka byla založena, spolu s ostatními vesnicemi v okolí Králík, v 16. století. Její charakteristickou dominantou je filiální kostel Neposkvrněného početí blahoslavené Panny Marie z. r. 1688. Jeho šedobílá věž byla postavena r. 1878. Pod kostelem stojí pískovcový kříž z r. 1794 a památník padlým v 1. světové válce.

 

Z obce Prostřední Lipka dále pokračuje do města Králíky a přes něj zpět do místní části Červený Potok. Vedení trasy a zajímavosti jsou popsány na straně xx.

 

Značení na trase:

znaceni 2

Upozornění!

Celá trasa vede po asfaltových komunikacích rekreační oblastí se zvýšeným provozem motorových vozidel. Cyklisté by měli věnovat zvýšenou pozornost, především v některých zatáčkách. V místech kde jde trasa souběžně vedena s turistickou stezkou, mají pěší přednost. Zvýšené opatrnosti je třeba dbát v místě přejezdu silnice I/11.

 

 

 

Okruh č. 3 MAS ORLICKO – naučná stezka Betonová hranice

Mapa:

mapa 3

Trasa začíná v Mladkově a vede podél naučné stezky Betonová hranice až k dělostřelecké tvrzi Bouda. Odtud klesáním až do obce Lichkov a podél řeky Tichá Orlice zpět do Mladkova.

mapa 4

Ve skutečnosti vede tudy (viz výše na mapce, ale do mapy.cz se mně to nepodařilo zakreslit) – poznámka pro grafika

Výškový profil:

profil 3

Obce a zajímavá místa na trase:

Mladkov

Mladkovská vrchovina, ve které obec Mladkov leží, je nejníže položenou a nejmenší částí Orlických hor s nejvyššími vrcholy pouze okolo 700 m.n.m. (Adam - 765 m.n.m., Studený - 721 m.n.m., Vysoký kámen - 843 m.n.m.) Návštěvníky přitahují zejména významné geomorfologické jevy - průlom toku Divoké Orlice (u Klášterce nad Orlicí ) a Tiché Orlice (u Mladkova) hřbetem Orlických hor a vytvořená údolí kaňonovitého charakteru - Zemská brána a Studenecké skály - rulové skály vzniklé mrazovým zvětráváním.

22

Územím prochází nejvýznačnější turistická magistrála Orlických hor - Jiráskova horská cesta ve směru od Zemské brány přes chatu na Adamu, Mladkov, Vysoký kámen a pokračuje na Suchý vrch. V roce 1978 zřídila ochrana přírody naučnou stezku Zemská brána, z Mladkova na Suchý vrch přes dělostřeleckou tvrz Bouda vede naučná stezka Betonová hranice. Zároveň leží Mladkov v sousedství střediska letní rekreace - údolní nádrže Pastviny. Mladkov je též nazýván "Českým Meranem" pro znamenitě chráněnou polohu, radioaktivní pramen a velmi příznivé podnebí. Jako příjemné a osvěžující letovisko je velmi oblíben.

Naučná stezka Betonová hranice a dělostřelecká tvrz Bouda

23

Naučná stezka Betonová se nachází se v západní polovině Králické pevnostní oblasti, její začátek a konec leží v obci Mladkov a trasy vedou k Muzeu čs. opevnění - dělostřelecké tvrzi Bouda.

 

Celková délka stezky je cca 15 km, přičemž je vedena tak, aby umožňovala několik možných délek okruhů - obě větve naučné stezky (jižní a severní) jsou na několika místech propojeny. Trasa je na směrovkách značena symbolem pro naučné stezky (bílý čtverec se šikmým zeleným pruhem) a vede po červené průběžné turistické značce KČT z Mladkova náměstí na Boudu, na povrchu Boudy po zelené značce a od Boudy zpět do Mladkova po žluté značce. Naučná stezka je dostupná také z Obcí Lichkov, Těchonín, z Jablonného nad Orlicí a od chaty na Suchém vrchu. Obsahuje 23 (+7 u objektů tvrze Bouda) tabulí s informacemi o čs. opevnění. Na trase naučné stezky Betonová hranice leží dvě pevnostní muzea (Dělostřelecká tvrz Bouda a Muzeum Vysoký kámen), se třetím muzeem je trasa stezky propojena modrou a zelenou turistickou značkou (Vojenské muzeum Lichkov). Na stezce lze zhlédnout řadu objektů lehkého i těžkého opevnění a mnohé pozůstatky dělostřeleckých a ženijních zkoušek pevnostních objektů. Některé z nich jsou unikátní v rámci moderních evropských pevnostních systémů 20. století.

24

Dělostřelecká tvrz BOUDA je jednou z pěti stavebně dokončených čs. tvrzí (po stavební stránce byly dokončeny ještě tvrze SMOLKOV, HŮRKA, ADAM a HANIČKA). Společně se sousedními tvrzemi HŮRKA a ADAM měla zesilovat pevnostní linii v prostoru kladského výběžku, kde se dalo předpokládat nasazení početných jednotek nepřítele. Tvrz BOUDA je naší nejmenší tvrzí - tvoří ji pět objektů (tzv. srubů) postavených v nejvyšším stupni odolnosti (ve IV. římské odolnosti). Stropy a stěny orientované směrem k nepříteli jsou tvořeny vrstvou zvlášť odolného železobetonu o tloušťce 3,5 metru. Odolávaly přímým zásahům dělostřeleckými granáty ráže 420 mm a všem tehdy známým leteckým pumám. Tyto sruby jsou hluboko v podzemí navzájem propojeny systémem chodeb a sálů. V podzemí tvrze se nacházelo vše důležité, co by jí a její posádce umožnilo bojovat v obklíčení i několik týdnů. Po dokončení mělo osádku tvrze tvořit 316 vojáků (z toho 21 důstojníků, 8 rotmistrů a 287 mužů), zvlášť vybraných a cvičených, které měla navíc posílit půlrota pěchoty, určená k boji na povrchu tvrze, v případě útoku výsadkářů, nebo průniku nepřátelských ženistů. Celkem by se tedy ve tvrzi nacházelo asi 400 mužů. V září 1938 neměla tvrz ještě plně dokončenu svoji vnitřní výbavu a instalace a chyběly ještě její některé důležité součásti. Osádku tehdy tvořilo jen 119 vojáků V. praporu hraničářského pluku 19.

25

 

Lichkov

Lichkov je podhorská obec, která leží v nadmořské výšce 560 metrů nad mořem u státní hranice s Polskou republikou, leží za jižním břehem Kladské kotliny, ze které vanou do Čech silné, studené severní větry. Hraniční masiv je vlastně fjord původního křídového moře (směr severovýchodní), který vznikl nepatrným vzdutím masivu Kralického Sněžníku s rozsochou Kladskou a Stříbrnickou.

26

V rozsoše Kladské je zajímavý vrch Klepy, vysoký 1145 m, který je rozvodím. Odtud odtéká voda do tří moří. Pod ním pramení Lipkovský potok, který se asi po 12 km vlévá na východním okraji Lichkova do Tiché Orlice. Ta protéká asi 4 km dlouhou vsí a její vody pokračují dál až do Severního moře. V obci je 178 domů, z toho 27 je rekreačních. Trvale zde žije 552 obyvatel. Pro malebnou přírodu, poměrně málo frekventovanou oblast a čisté životní prostředí je naše území předurčeno zejména pro rekreaci a odpočinek.

Značení na trase:

znaceni 3

 

Upozornění!

Část trasy vede po asfaltových komunikacích rekreační oblastí se zvýšeným provozem motorových vozidel. Cyklisté by měli věnovat zvýšenou pozornost, především v některých zatáčkách. V místech kde jde trasa souběžně vedena s turistickou stezkou, mají pěší přednost.

 

 

 

Okruh č. 4 MAS ORLICKO – přes sjezdovky kolem Bukové hory

Mapa:

mapa 5

Trasa vede z náměstí v Králíkách do Červené Vody kolem rozhledny na Křížové Hoře. Dále přes sjezdovky v Mlýnickém Dvoře, kolem Bukové hory až na Červenovodské sedlo. Odtud se můžete vydat buď na rozhlednu na Suchém Vrchu, nebo sklesat hned zpět do Červené Vody a Králík.

Výškový profil:

profil 5

 

Obce a zajímavá místa na trase:

Králíky

Město Králíky je popsáno v popisu hlavní trasy.

Červená Voda

Červená Voda leží v údolí, které se nazývá Králická brázda. Je to nejjižnější zúžená část většího celku Kladské kotliny, která se v současné době rozkládá převážně v Polsku. Okraj brázdy na západě tvoří mohutná hradba Bukovohorské hornatiny. Z ní nápadně vystupuje Suchý vrch (995 m) a Buková hora (958 m). Mezi nimi je nepříliš výrazná sníženina, nazývaná Červenovodské sedlo, do kterého stoupá serpentinami hlavní silnice č. 11 (Praha - Ostrava) a překonává tu výškový rozdíl 300 m. Do Králické brázdy velmi příkře spadající Bukovohorská hornatina je nejjižnějším výběžkem Orlických hor. Červenou Vodou protéká k jihu Červenovodský potok, který se vlévá v Bílé Vodě do řeky Březné, jenž pramení na svazích Jeřábu a protéká Moravským Karlovem a Bílou Vodou. Tato řeka se vlévá u Hoštejna do Moravské Sázavy a voda z ní se přes Moravu dostává do Černého moře. Do Severního moře teče voda z katastru osad Dolní a Horní Orlice, kterými protéká pramenný tok řeky Tiché Orlice. Mezi Červenou Vodou a Orlicí tedy probíhá hlavní evropské rozvodí, které sestupuje ze Suchého vrchu, a na dně brázdy se snižuje až na 561 m n. m. pak stoupá na Kamenáč a dál na Jeřáb. S vodou a horninami souvisí i vznik názvu Červené Vody. V době osídlování Králické brázdy z jihu tak kolonisté pojmenovali potok a následně i vzniklou ves podle červenohnědě zbarvené vody. Ta se zvláště při povodních takto zbarvovala hnědelem, obsaženým v mladotřetihorních štěrkopíscích, vyskytujících se v severní části brázdy, odkud potok přitékal. Tím se odlišoval od potoka Bílé Vody (nyní pramenný tok řeky Březné), který stékal z Jeřábu, tedy z oblasti hnědel neobsahujících tvrdých krystalických hornin. Ten dal své pojmenování Bílé Vodě. Červená Voda má cca 3200 obyvatel. Byly k ní postupně jako osady připojeny bývalé samostatné obce Šanov, Bílá Voda, Moravský Karlov, Mlýnický Dvůr, Mlýnice, Dolní Orlice a Horní Orlice. Typem zástavby má vesnický charakter, ale počtem obyvatel převyšuje i některá města.

27

Křížová hora je jedním z vrcholů Jeřábské vrchoviny a vypíná se do výšky 735 m n.m. na východ od Červené Vody. Dříve to bylo oblíbené výletní a poutní místo červenovodských obyvatel, na vrchol vedla křížová cesta, na náhorní plošině stál dřevěný kostelík a výletní restaurace. Od války, se všemi jejími důsledky, místo postupně pustlo, křížová cesta byla zničena, kostelík zbourán.

28

 

Čenkovice a Buková hora

Čenkovice (německy Tschenkowitz) je vesnice v okrese Ústí nad Orlicí, asi 22 kilometrů východně od Ústí nad Orlicí. První písemná zmínka o vsi je z roku 1304. Obec má 180 obyvatel, z toho 137 v produktivním věku. Její katastrální území je 597,28 ha (6 km²). Obec se nachází v nadmořské výšce 958 m n.m. Obcí protéká potok Čenkovička a bezprostředně sousedí s přírodní památkou Čenkovička.

29

Buková hora je dominantním vrcholem na jižním zakončení Bukovohorské hornatiny i celých Orlických hor. Bukovohorská hornatina nese svůj název právě podle této hory. Hlavní hřeben hornatiny od ní vede k severu, východní svah prudce spadá do Kladské kotliny a na ostatních světových stranách se střídají prudké svahy s vybíhajícími rozsochami. Buková hora leží na území přírodního parku Suchý vrch - Buková hora. Po trase kolem Bukové hory přejedete celkem čtyři sjezdové tratě, ze kterých se otevírají nádherné výhledy do okolí.

 

Červenovodské sedlo a Suchý vrch

Červenovodské sedlo se nachází v jihovýchodním cípu Orlických hor zvaném Bukovohorská hornatina asi 2 km na jih od jejího nejvyššího vrcholu Suchého Vrchu, 7 km jihozápadně od města Králíky a 7,5 km východně od města Jablonné nad Orlicí. Jeho nadmořská výška je 814 metrů a leží mezi vrcholy Prostřední vrch a Jeřáb. Okolí Červenovodského sedla je porostlé téměř výhradně a souvisle smrčinami.

30

Poloha Suchého vrchu v 995 m nad mořem poskytuje rozhled do širokého okolí, který ještě umocňuje 33 metrů vysoká rozhledna (původně vodárenská věž). Odtud můžete spatřit Šerlich, Kralický Sněžník, Kladsko, Hrubý Jeseník s Pradědem a za dobrých podmínek také Sněžku.

 

Značení na trase:

znaceni 4

 

Upozornění!

Část trasy vede po asfaltových komunikacích rekreační oblastí se zvýšeným provozem motorových vozidel. Cyklisté by měli věnovat zvýšenou pozornost, především v některých zatáčkách. V místech kde jde trasa souběžně vedena s turistickou stezkou, mají pěší přednost. Zvýšené opatrnosti je třeba dbát v úseku, kdy trasa vede po silnici I/11 – při sjezdu z Červenovodského sedla do Červené Vody.