Navigace
Obsah
Základy arboreta položil již v letech 1906 – 1928 Quido Riedel, který začal kolem pseudorenesančního zámku budovat park v anglickém stylu. Až později, v roce 1958 bylo na základě stávající dendrologické sbírky založeno arboretum jako součást Slezského zemského muzea. Nyní zde roste na 7 000 druhů, především stromů a keřů. Postupně vznikaly nové expozice zaměřené na geografické celky. Nejzajímavější je sbírka Dřeviny pěti světadílů a velká sbírka Rhododendronů, která patří k nejbohatším sbírkám v ČR. Vyhledávaná je i skleníková expozice subtropických a tropických rostlin.
zobrazit v mapěCvičné horolezecké skály s vyhlídkou
Lezecká stěna Hradisko je rozdělena do tří částí. Skalní masiv na levé straně je označován jako Žabí kůň, uprostřed je Hlavní masiv s jeskyní a vpravo skalní stěna Rozlámaná. Výstupové cesty jsou fixně jištěny skobami, kruhy a nýty. Obtížnost výstupových cest je II - VI. Skalní jeskyni nechal vyhloubit továrník Carl Weisshuhn, jehož rodinný statek Na Stoupách leží dnes na dně Kružberské přehrady, a měla sloužit jako rodinná hrobka. Na vrcholu cvičné lezecké skály Žabí kůň je umístěn trigonometrický bod s vybudovanou vyhlídkovou plošinou. K místu, odkud je rozhled na přehradu, řeku Moravici či chatovou osadu s penzionem Velké sedlo, se dostanete lesem nad stěnou.
zobrazit v mapěHrad Sovinec ze 14. století je přístupný veřejnosti a jsou zde pořády prohlídky a kulturní akce, zejména vystoupení šermířských skupin, divadelních souborů, dále jsou prezentována tradiční řemesla.
zobrazit v mapěKlasicistní oranžerie je zajímavou součástí zámeckého areálu v Raduni od roku 1824. V době jejího vzniku k ní přiléhala květná a okrasná růžová zahrada tzv. rozárium. Tyto květné zahrady byly v 50. letech 19. století zrušeny a na jejich místě byla založena zelinářská zahrada se skleníkem. Z finančních důvodů byl na konci 20. let 20. století omezen provoz oranžerie a její prostory přestaly být využívány a vytápěny a objekt chátral. Havarijní stav vyvrcholil na poč. 50. let 20. století, kdy se propadla střecha. Až do roku 1978 sloužil objekt s přilehlou zahradou škole pro výuku tzv. pozemků. Celková rekonstrukce oranžerie začala na konci 90. let 20. století a ukončena byla v roce 2004. V oranžerii je instalován bohatý sortiment několika set cizokrajných i tuzemských rostlin, citrusové dřeviny a budova i s obnovenou květnou zahradou dnes slouží veřejnosti. Konají se zde slavnostní koncerty, výstavy a svatební obřady.
zobrazit v mapěČermná ve Slezsku, Žlutý květ a okolní štoly
V této lokalitě se nachází několik štol, které hvězdicovitě směřují do okolních svahů. Průzkumná štola Žlutý květ je 35 m dlouhá. Dřevěná štola je nazvaná podle nalezených původních dřevěných kolejí. Lelkův lom tvoří zářez do úbočí a poslední je rozfáraná štola Žluté písky. Většina podzemí je dnes zatopena. V místě bezejmenné zatopené štoly vzniklo lomové jezírko. Na břidlicové haldě naleznete zbytky důlních staveb.
zobrazit v mapěDochovaný pahorek tvrziště vydělený příkopem od stoupajícího svahu levé strany údolí horního toku řeky Moravice. Lokalita se nachází na katastru obce Malá Štáhle, asi 1,4 km od centra obce.
Ačkoliv je lokalita literaturou lokována na terase levého břehu Moravice, je toto sdělení poněkud zkreslující. Tvrziště je třeba hledat nikoliv podél břehu řeky, jak by se z textu dalo očekávat, ale asi až 250 m na východ, ve svahu, v malém lesíku na rozhraní s velkou loukou.
Zdejší ložisko štípatelných kulmských břidlic bylo povrchově těženo ještě před rokem 1950. V rámci geologického průzkumu bylo znovu zpřístupněno v letech 1991 – 1992 štolou Hermína. V projektu se původně počítalo s vyražením 840 m chodeb, nakonec byly práce po 413 m zastaveny. Jen pro zajímavost, vytěženo bylo 6410 tun hlušiny, která byla použita na zásyp a sanaci propadlin ložiska v Horním Benešově. Hloubka štoly pod povrchem činí 28 metrů. Podzemí dolu bylo vyklizeno a povrchové technologie demontovány. Důlní dílo je dnes zajištěno ocelovou mříží.
zobrazit v mapěBílá věž v Hradci nad Moravicí
Bílá (vodárenská) věž v Hradci nad Moravicí je torzem projektu nového vstupu do sídla z jižní parkové strany. Záměrem knížete Karla Marii Lichnovského bylo vytvořit honosné reprezentativní dvouvěží s vjezdovou bránou a palmovými skleníky propojenými s jižním křídlem Bílého zámku. Velkolepý, ale velmi nákladný projekt byl realizován pouze z části. Jediná stojící věž vybudovaná v roce 1887 byla následně druhotně využita jako vodojem a skladový prostor pro zahradní solitéry. V roce 1901 byl v nedostavěném IV. nadzemním podlaží věže snýtován vodojem o obsahu cca 25 m3 a propojen s nově vybudovaným vodovodem o délce 3,1 km, který přiváděl vodu ze čtyř pramenních šachtic od Kajlovce. Vodovod zásoboval kromě samotného Bílého zámku rovněž rozlehlé konírny, budovy na náměstí, lesní knížecí úřad, četnickou stanici a samotnou kašnu na náměstí. Příležitostně byla voda z vodojemu v letních měsících užívána i ke kropení rostlin a cest v zámeckém parku.
zobrazit v mapěFara byla postavena do současné podoby v letech 1827 - 28 na místě původní fary z roku 1619.
Štrálek (též Strálek) je zřícenina středověkého hradu, která se nachází 3 km jižně od Rýmařova v okrese Bruntál.
zobrazit v mapěVošárna – Waschhaus čili zámecká prádelna v podzámčí Raduně byla od roku 1826 určena k praní a sušení ložního a stolního prádla. Prádelna s charakteristickou vysokou mansardovou střechou se nachází v blízkosti říčky Raduňky na okraji zámeckého areálu. Prádlo zámeckému panstvu se v ní pralo až do 2. světové války, poté sloužil objekt k soukromému bydlení. Od roku 1986 patřila budova několika majitelům a postupně chátrala. Pro svůj havarijní stav byla uvedena na seznamu nejohroženějších kulturních památek ČR. S cílem zachránit vošárnu vzniklo občanské sdružení Vošárna, kterému se ve spolupráci s dalšími subjekty a nadšenci podařilo z rozpadlého objektu vytvořit nové společensko – kulturní centrum Raduně.
zobrazit v mapěPovrchové dobývání štípatelných břidlic bylo v lokalitě Jakartovice zahájeno na počátku 19. století. Už v jeho polovině zde bylo zaměstnáno 100 - 150 lidí. V té době se do jedné společnosti spojili výrobci břidlice z Jakartovic, Bohdanovic a Svobodných Heřmanic. Také zde existovala výrobna střešních tašek Eblum a Saulich. Na začátku 20. století těžba a zpracování břidlice postupně upadaly, až v průběhu první světové války zanikly docela. Bývalé břidlicové lomy v Jakartovicích s možností koupání v zatopených lomech patří v současné době k oblíbeným rekreačním lokalitám. V blízkosti najdete zbytky hornických domků, hald a dalších důlních děl. Ve štolách zabezpečených mříží se nachází prostory, kde se pravidelně na konci října slétávají k zimování především netopýři velcí. Je to jejich regionálně významné zimoviště.
49°55'14.165"N, 17°39'31.384"E břidličná štola studna
49°55'5.261"N, 17°39'26.355"E břidličná štola studánka
Zázračný obraz matky boží bolestné v kostele povýšení svatého kříže v Bogdanovicích
Kostel Povýšení svatého Kříže v Bogdanovicích byl postaven v roce 1910 na místě dřívějšího chrámu, ze kterého zůstala zachována pouze věž. Jeho nejcennější památkou je obraz Matky Boží Bolestné, původem z Monasterzysk. Roku 1742 se stal zázrak – obraz se začal potit kapkami krve. Lvovský arcibiskup přikázal umístit obraz v kostele v Monasterzyskách. Po válce farář z Monasterzysk Antonin Joniec přivezl obraz do Łańcuca a roku 1950 se obraz dostal díky knězi Kazimíru Joniecovi do kostela v Bogdanovicích. Každý rok 15. září na svátek Matky Boží Bolestné se zde koná slavná mše svatá. V předsíni kostela se nachází kamenné náhrobky majitelů panství ze 16. století: Wolfa Bogdanowskiego ze Slimakova, jeho manželky Sybilly rozené Hundt ze Starego Grodkowa, Jerzego Bogdanowskiego, jeho manželky Marie Anny Czechówny z Bełku a dva náhrobky připomínající děti rodiny Bogdanowskich.
zobrazit v mapěČermná ve Slezsku, Čermenský mlýn, Rodriguesův hrob a Modrá štola
V této lokalitě, na území zaniklé obce Nové Oldřůvky, se nachází několik důlních děl po těžbě pokryvačské břidlice, z toho dvě hlubinná a několik povrchových. Důlní činnost připomíná zachovalá stylová správní budova těžební společnosti. Nad silnicí se tyčí rozsáhlá břidlicová halda. Rodriguesův hrob je název pro povrchový lom nevelkých rozměrů s asi 10 m hlubokou šachtou. Celé podzemí šachty je zatopeno. Modrá štola neboli Mlýnská svůj název získala podle výskytu modře zbarvených minerálů. Vstup do štoly není povolen a její ústí je zabezpečeno mříží. Důl je významným regionálním hnízdištěm ohroženého netopýra černého. Ti se zde začínají objevovat na konci října a důl opouští v polovině dubna. Bylo pozorováno, že početnost netopýrů kolísá se zvýšením návštěvnosti dolu, především trampy a zvědavci. Prosíme, abyste do dolu nevstupovali a nerušili tak zimující kolonie.
zobrazit v mapěV lokalitě Černý důl se nachází několik starších povrchových dobývek a jam, které jsou zatopeny vodou. Hlavním důlním dílem je třípatrový hlubinný komplex. Vchod do dolu vede úklonnou jámou, kde lze pozorovat drobné výkvěty síranu, zejména sádrovce. Vstup přechází v kolmou šachtu. Místo naleznete podle haldy odpadových břidlic, portálu a stružky vody vytékající z podzemí. Těžba břidlice zde byla ukončena v průběhu 1. světové války. Bezprostředně po ukončení těžby se stal důl útočištěm netopýrů. V současnosti je to významné zimoviště celkem osmi druhů, mezi kterými je nejpočetněji zastoupen netopýr černý. Ten zde pravidelně tvoří kolonii až tisíců jedinců. Proto je Černý důl od roku 1988 vyhlášen jako chráněný přírodní výtvor a jedno z nejvýznamnějších zimovišť těchto živočichů.
zobrazit v mapěČermná ve Slezsku, Nad Čermenským mlýnem
Nad Čermenským mlýnem je několik lomů, jejichž velikost dokládá mohutná halda. Pata haldy je zajištěna podél silnice kamennou zdí z odpadové břidlice. Vstup do podzemí umožňuje prostorná komora. Ze stropu se uvolňují zvětralé bloky břidlice, proto je pohyb v tomto prostoru nebezpečný. Pamětní deska u vstupu připomíná tragickou smrt potápěče při průzkumu štoly. Jižně pod haldou se nachází již zasypaná šachta, ve skalní stěně lze pozorovat záseky pro trámoví těžního zařízení. Na haldě stojí chatoviště „Na Šífráku“ se zachovanou štolou a těžní šachta nejrozsáhlejšího, dnes již zatopeného čermenského hlubinného dolu. Před odbočkou k chatovišti je zřícenina důlního domku.
zobrazit v mapěMokřinky – pozůstatky po těžbě břidlice
V Mokřinkách se nacházelo ložisko velmi kvalitní břidlice, kterou zde začal těžit Josef Nittmann v polovině 19. století. Těžba pokračovala i poté, co od Felixe, hraběte Arco, doly koupil velkopodnikatel a stavitel Carl Weisshuhn. V Mokřinkách byly dvě šachty – Carl, který dosáhl hloubky až 82 m, a Friderike o hloubce kolem 60 m. V roce 1908 bylo ložisko na dole Carl již vytěženo a šachtu Friderike koupil hrabě Camillo Razumovský. Za pozemkové reformy ve dvacátých letech byl Razumovským důl zabrán. Koupil jej tehdy jediný český odborník na těžbu pokrývačských břidlic Jan Řihák. S úspěchem zde těžil až do začátku druhé světové války, kdy o důl přišel. Těžba v šachtě Friderike byla v průběhu války zastavena. Vstupy do obou šachet jsou dnes zakryty silnou betonovou deskou.
zobrazit v mapěPři cestě mezi osadami Zálužné a Horní Zálužné otevřel ve 40. letech 19. století břidlicový důl Josef Nittmann. Na tomto díle se těžila břidlice postupně ve třech patrech, která byla vzájemně propojená. Na povrch se vytěžená surovina dostávala pomocí důmyslně sestrojeného systému kolejnic a plošin, na které najížděly naložené důlní vozíky. Vytahovány byly rumpálem poháněným koňmi a později dokonce parním strojem. Nittmannův důl ukončil provoz krátce před 1. světovou válkou. Celým důlním dílem protéká podzemní říčka, která pramení v útrobách kopce Moraberg. Trychtýřovité vstupní jámy jsou dnes z bezpečnostních důvodů ohrazeny zábradlím. V okolí se zachovaly zbytky dělnických domků a provozních objektů a velká opěrná zeď podpírající jednu z hald. Tři bývalé štoly jsou jedním z nevýznamnějších zimovišť netopýra černého v České republice.
zobrazit v mapěStaré Oldřůvky, Důl Staré Oldřůvky
Původní německý název tohoto místa „Waldfrieden“ se překládá jako Lesní Zátiší. Důl „Staré Oldřůvky“ je jeden z mála dolů, ve kterém byla v roce 1971 obnovena těžba kvalitní břidlice. Z rubaniny, která se získávala odstřelem v 1 km dlouhém tunelu, se na štípání využívalo jen 10–20%, zbytek byl odpad. V dole pracovalo okolo 20 lidí. Tato břidlice byla použita například na opravu střechy Národního divadla v Praze. Těžba byla ukončena v roce 2003. Nad dolem jsou průzkumná díla, povrchový břidlicový lom a slepencové romantické skalky. V opuštěném dole pravidelně zimuje velká kolonie netopýrů velkých a brvitých. Jejich populace je ochránci přírody průběžně monitorována. Doly a štoly jsou pro zimování těchto zvířat ideální. Je v nich klid, šero a konstantní teplota i v zimě.
zobrazit v mapěNa Skalce se nachází v minulosti hlubinně těžené ložisko štípatelných jílových břidlic. Jednalo se o dvě svislé těžní jámy hluboké okolo 100 m. Mezi jámami, které jsou od sebe asi 300 m, stávala patrně štípárna břidlice. Celý hlubinný komplex je dnes již zatopen a jedna z jam slouží jako zdroj pitné vody. Na lokalitě se dochovaly zbytky těžebních budov a opěrné zídky, které chránily dopravní cestu před zavalením hlušinou.
zobrazit v mapěStaré Oldřůvky, Starooldřůvecký mlýn
Zbořeniště bývalého mlýna a stará důlní díla stojí již na území vojenského prostoru. Nad zajímavým pravoúhlým meandrem řeky Odry, v místě bývalé dřevěné lávky, se nachází štoly rudného dolu Willibald, kde se těžily stříbrno-olověné rudy, především galenit. Ve svahu nad břidlicovou haldou leží štola V Zátočině, dlouhá asi 180 m a 8 m široká. Vstupní portál je zvětralý a životu nebezpečný. Z břidlicového odvalu je nádherný výhled do okolí i na řeku Odru, která pramení pod nedalekým Růžovým vrchem. GPS: 49°45'3.533"N, 17°37'58.084"E
zobrazit v mapěWoodboys je staré důlní dílo. Podle jeho stavu a rozsahu těžební činnosti se odhaduje, že těžba byla zahájena v 19. století. K ukončení dobývání zřejmě došlo okolo roku 1945. Jámový lom nad dolem Woodboys získal od trampů přiléhavý název „Ďáblova tlama“. Sestup na dno a pohyb v komoře je nebezpečný, protože strop je nestabilní. Svědčí o tom zřícené desky zvětralé břidlice ze stropu při okraji komory. U lomové jámy stojí srub. Základem pro jeho vybudování se staly zbytky břidlicových zdí zřejmě původní štípárny. Důlní dílo je nepřístupné. Ústí štoly nad haldou je zabezpečeno mříží.
zobrazit v mapěStříbrný důl Slepetné za Kajlovcem
V období 11. a 12. století zde byl provozován nejrozvinutější slezský stříbrný důl. Hloubka jeho šachtic dosahovala 30 až 50 m. Dnes opuštěné důlní dílo sestává z pěti vertikálních ranně středověkých důlních jam, na povrchu dnes patrných širokým nálevkovitým ústím a z unikátní ručně ražené pozdně středověké štoly o délce 30m, která měla tyto staré důlní jámy v 16. století odvodnit. Odvodňovací štola je dílem nejvyššího horního hejtmana Českého království Kryštofa z Gerndorfu a byla vybudována v roce 1529, kdy se uvažovalo o znovuobnovení těžby stříbra. Z důvodu průsaků podzemních vod však nebyla odvodňovací štola nikdy dokončena. V roce 1772 zde provedl průzkumné práce český báňský odborník Antonín Lemberger se svými dělníky. Přestože zkoumaná ruda dosud obsahovala stříbro, těžba již nikdy obnovena nebyla. V roce 2008 bylo staré důlní dílo Slepetné bezpečnostně zajištěno.
zobrazit v mapěWondruškova továrna Vysoká Františka
V Budišovicích se břidlice těžila a zpracovávala přibližně od roku 1830. Místní sedláci ji používali jako zdivo a dlažbu, protože se příliš nehodila ke štípání střešních tašek. Dala se však lépe opracovávat a leštit, což předurčilo její další využití. V blízkosti lomu postupně vznikl malý tovární areál, jehož majitelem se v roce 1867 stal kamenický mistr Jan Wondruška. Pod jeho vedením dosáhla továrna nazvaná po mistrově ženě Vysoká Františka svého vrcholu. Wondruška zareagoval na požadavky trhu a začal vyrábět elektrické izolační materiály. Po jeho smrti v roce 1907 přišel úpadek firmy, břidlice byla v elektrotechnickém průmyslu nahrazena novými materiály a začala 1. světová válka. Po roce 1918 se vyráběly především psací a kuřácké soupravy, těžítka, hodiny a různé reklamní předměty. Vedlejšími produkty zůstaly brousky a přibylo zpracování odpadu na melivo pro výrobu gramofonových desek. Konec továrny nastal 8. května 1940, kdy při požáru celý areál shořel. Těžba a zpracování břidlice v Budišovicích už nikdy nebyly obnoveny. Jen starý kamenný transformátor v pomyslném centru chatoviště hrdě stojí jako památník slavné Wondruškovy továrny.
zobrazit v mapěLéčivé prameny u řeky Moravice znali a využívali lidé odpradávna. První doloženou zprávu o nich máme z roku 1640. V roce 1810 koupil melčské panství Jan Hrabě z Tenczina a výstavbou prvních lázeňských budov založil osadu Jánské Koupele. Roku 1814 prodal panství i s lázněmi Janu hraběti Arz z Vassegu. V té době byl objeven pramen, který hrabě pojmenoval po své dceři Pavlíně. Největší rozkvět lázní nastal po roce 1895, kdy Jánské Koupele koupil Camillo hrabě Razumovský. Kromě velkorysé obnovy a modernizace lázní byla vyhloubena studna pro pramen nazvaný po Razumovského manželce Marii. Lázně byly v provozu do roku 1940, kdy zde německá okupační správa zřídila nejprve výcvikový tábor Hitlerjugend a později zajatecký tábor pro spojenecké důstojníky. Po roce 1945 byly lázně znárodněny a Razumovští odešli exilu. Jánské Koupele byly až do roku 1993 využívány jako zotavovna a ozdravovna. Poté objekty chátraly. Od roku 2003 vlastní areál soukromý majitel.
zobrazit v mapěK místu se váže více pověstí vztahujících se k období třicetileté války (1618-1648). Jedna z nich vypráví, že zde hradecký farář František Světlík zakopal v nejistých válečných dobách zlaté církevní relikvie z hradeckého kostela, aby je tak uchránil před ukradením cizáckými vojsky Švédů a Dánů. Když nebezpečí pominulo a hlomoz válečných zbraní v Evropě nahradil mír, byly kostelní relikvie vykopány a navráceny bez úhony do kostela sv. Petra a Pavla. Na místě uschování však v té době vytryskl ze skály do té doby neznámý a silný pramen a místo je od těch dob nazýváno „Svatou studnou“. Zásluhou místního odboru Matice slezské byla studánka s přilehlým okolím opravena v roce 2011.
zobrazit v mapěSeverním směrem od obce je oblast, kde dříve probíhala těžba břidlice. Dnes zůstaly pouze břidlicové haldy.
Břidličná hora se nachází na hlavní hřebenové trase vedoucí ze sedla Skřítek na Ovčárnu a dále na Praděd, ve vzdálenosti cca 4,5 km od sedla Skřítek Vrchol s příkrými svahy je budován bílým devonským kvarcitem.
zobrazit v mapěNení snad mezi námi nikdo, kdo by neznal břízu. Tento strom je všeobecně znám pro svou bílou kůru a právě tento typický znak je výrazně potlačen u břízy tmavé, která roste v okrese Opava nejen na lokalitě u raduňských rybníků, ale například v chráněných přírodních rezervacích v Hněvošickém háji a na úvalenských loukách. Břízy tmavé v Raduni se nacházejí v počtu 21 mezi prvním a druhým rybníkem ze čtyř, počítáme - li je od Opavy. Místo je označeno tabulí Památný strom. Největší břízu tmavou, u které se právě nacházíte, si zapamatujte podle barvy a struktury borky a můžete se vydat hledat další.
zobrazit v mapěNa velmi strmém severozápadním svahu Břidličné hory (1358 m n.m.), necelý 1 km od vrcholu Břidličné, se nacházejí skalní útvary zvané Čertova stěna s velmi pěkným výhledem zejména do údolí řeky Merty.
Přístup: k místu vede žlutě značená turistická cesta od bývalé chaty Alfrédka přes Jelení Studánku do Vernířovic.
Červená hora (749m/n/m) je nejvyšší bod a zároveň je jedinou pravou sopkou tzv. stratovulkánem v okrese Opava. Je součástí Domašovské vrchoviny Nízkého Jeseníku. Vulkán byl plně aktivní asi před dvěma miliony let. Nacházíte se v místě bývalých čedičových lomů. Větší z lomů je atraktivnější a jeho lomová stěna dosahuje až dvaceti metrů. Dávnou sopečnou činnost připomíná lávový suk, který uprostřed odtěženého čedičového lomu vystupuje ze země. Pro tuto lokalitu je typická kulovitá odlučnost čediče a rovněž výskyt tmavě zelených olivínů. Typickou horninou této oblasti je rovněž jílovitá břidlice, která tvoří stěny kolem čedičového suku. Nemá zde však svou typicky šedou barvu, ale v důsledku žáru vytékajícího magmatu se zbarvila do odstínu vypálené cihly. V okolí můžete pozorovat překrásně kvetoucí a částečně vypásané louky se spoustou motýlů a hmyzu.
zobrazit v mapěTato lokalita byla zařazena do systému ochrany přírody Natura 2000 jako Evropsky významná lokalita. Jedná se o komplex podmáčených psárkových luk mezi obcemi Jakartovice a Mladecko v nivě říčky Hvozdnice, která meandruje v údolí, kde je luh tvořen jasanem a olší. Na tomto podmáčeném biotopu se vyskytuje vzácný motýlek modrásek bahenní, jehož housenky se živí listy byliny krvavce totenu a jejich další vývoj je vázaný na mravence žahavého, v jehož hnízdech housenka přezimuje.
zobrazit v mapěLokalitu tvoří dnes již hospodářsky nevyužívaný tzv. Poštovní rybník a tůně, které se rozkládají v místech bývalé soustavy děhylovských rybníků. Jsou významné jako hnízdiště vodního ptactva a podmáčené louky jsou lokalitou chráněného modráska bahenního, jehož housenky se živí listy krvavce totenu. Proto je nezbytným předpokladem pro ochranu modráska zachování lučních společenstev s hojným výskytem totenu lékařského a početnými koloniemi hostitelského mravence žahavého. Místo je řazeno do systému ochrany přírody Natura 2000 jako Evropsky významná lokalita.
zobrazit v mapěFerdinandov je zaniklá obec ve vzdálenosti 2 km od severního okraje osady Stříbrné Hory. Obec založil hrabě Ferdinand Harrach roku 1760 pro tkalce ze Šluknovska po založení janovické plátenické manufaktury.
zobrazit v mapěPřírodní rezervace Hrubovodské sutě je součástí Přírodního parku údolí Bystřice. Rostou zde společenstva bučin, jedlobučin a suťových lesů, mezi nimiž se skrývají ohrožené druhy rostlin a živočichů.
zobrazit v mapěPlochý vrchol hlavního hřebene Hrubého Jeseníku tvořený fylity ve vzdálenosti cca 5,5 km SSV od sedla Skřítek. Porost nad hranicí lesa tvoří smilkové hole s klečí a skupinami solitérních zakrslých smrků.
Jižně pod vrcholem Jeleního hřbetu v místě zvaném Jelení Studánka pramen, poblíž kamenný přístřešek.
Přístup: cca 150 m jv. od vrcholu vedou turistické značené cesty - zelená od sedla Skřítek k Františkově myslivně a do údolí Divoké Desné, červená od bývalé chaty Alfrédka na Petrovy kameny a Červenohorské sedlo.
Nejvyšším bodem Otic je Kamenná hora (311 m. n. m.), která náleží k nevysokému pásmu předhůří Nízkého Jeseníku. Na jejích svazích se rozprostírá přírodní památka Otická sopka, která byla vyhlášena v roce 1991 a zabírá území o rozloze 10 ha. Název napovídá, že jde o útvar sopečného původu. Zdejší čedičová hornina je výrazně starší než u sopek z okolí Bruntálu, její stáří bylo stanoveno přibližně na 20 miliónů let. Kráter na vrcholu sopky vznikl v důsledku lomové těžby v první polovině 20. století. Lom byl v provozu od roku 1890 a útlum těžby nastal v roce 1949. Kamenná hora je opředena spoustou lidových pověstí. Podle jedné z nich otiskl své kopyto do jednoho z balvanů na vrcholu hory samotný čert. Ještě na počátku 20. století říkali místní lidé Kamenné hoře Peklo.
zobrazit v mapěPřírodní památka Kamenné proudy u Domašova u Města Libavá a Domašova nad Bystřicí se může pochlubit ukázkou mrazových srubů, kamenných moří a sutí.
zobrazit v mapěVrchol Kamzičník, vzdálený asi 3,3 km jižně od vrcholu Pradědu, je dalším vrcholem zarovnaného hlavního hřebene Hrubého Jeseníku.
zobrazit v mapěDvě lipové aleje směřují ke hřbitovní bráně a kostelu. Jedna začíná u obecního úřadu a druhá od silnice z Moravského Berouna.
Mariánské louky se rozprostírají na levém břehu řeky Moravice. Z druhé strany je ohraničuje půl kilometru dlouhý vodní náhon, který se po pěti stech metrech rozděluje na dvě ramena. Jedno napájí stále funkční pilu. Druhý vede k malé vodní elektrárně. Tu nechal vystavět již kníže Lichnovský v roce 1921 a je stále funkční. Louky jsou převážně psárkové a částečně podmáčené. V létě zde můžeme pozorovat spoustu dnes již vzácných lučních květin. Návštěvníky zde na pěti zastaveních seznamuje naučná stezka s podrobnou historií, geologií, faunou, flórou a technickými památkami. Stezka začíná u hotelu Belaria a má necelé dva kilometry.
zobrazit v mapěMedvědí skály (890 – 1020 m n.m.)
Medvědí skály jsou rozeklané kvarcitové skalní útvary, které najdeme na jižním úbočí vrcholku Kamenec ( 1023 m.n.m.) ve vzdálenosti cca 2 km od sz. okraje Žďárského Potoka (obec Stará Ves).
zobrazit v mapěOstružná je mohutný horský masív vybíhající jižním směrem z hlavního hřebene Hrubého Jeseníku, mezi bývalou chatou Alfrédkou na severu, přes vrcholovou část (1184 m n.m.) a dílčí vrchol Kamenec (1023 m n.m.) k Podolskému potoku u obce Stará Ves - Žďárský Potok na jihu. Na západě je masív omezen Žďárským žlebem, z východní strany Stříbrným potokem.
zobrazit v mapěVrchol Pecný je jedním z vrcholů jz. části hlavního hřebene Hrubého Jeseníku, na hranici bezlesé vrcholové části, asi 3,3 km ssv. od sedla Skřítek.
zobrazit v mapěPřírodní rezervaci Petrovy kameny tvoří vrcholová skalní hradba s endemickou vegetací. Je odtud dobrý výhled. V zimě je v provozu lyžařský areál.
zobrazit v mapěPotok Jordán pramení nenápadným vývěrem na okraji Selského lesa mezi obcemi Nové Lublice a Moravice. Vlévá se do potoku Deštná těsně před rybníkem v Mladecku. Jedná se o velmi nenápadný a drobný tok, který protéká loukami a v některých místech má vyvinutý břehový porost. V místech tohoto bodu se nachází pramen uhličité kyselky. Jde o uměle vytvořený vrt, opatřený ruční pumpou. Spodní voda, obohacená v důsledku kontaktu s horninami o minerální látky, je zde z hlubin čerpána na povrch. Zdejší kyselka je dokonce bohatší na rozpuštěné minerální látky než proslulé prameny v Jánských Koupelích. Pro doušek přírodní kyselky se k prameni odpradávna sjíždějí lidé z okolních i vzdálenějších obcí.
zobrazit v mapěPotok Raduňka je drobný tok pramenící na jižním úbočí Podvihovského vrchu. Dále protéká zalesněným údolím na sever k obci Raduň. V zámeckém parku napájí rybník Kameník a Vrchní rybník, poté opouští obec a napájí dále soustavu pěti rybníků. Po 10,7 km celkové délky se vlévá do náhonu Strouha a dále do řeky Moravice. V romantické lesnaté oblasti raduňského údolí se nachází jeho nejhodnotnější lokalita. Koryto potoka a břehový porost je nenarušený a je proto typickou ukázkou přírodního stavu potoka v oblasti Nízkého Jeseníku. Život v něm je bohatý. Můžeme zde pozorovat množství jepic, pošvatek, blešivců a jiných bezobratlých.
zobrazit v mapěPřírodní památka Heraltický potok
Mokřady mají v krajině své nezastupitelné místo. Meliorací, narovnáváním vodních toků a ničením pobřežních porostů jsme se připravili o vzácné biotopy mnoha zajímavých, mnohdy již silně ohrožených, rostlinných a živočišných druhů. Motivem ochrany území s meandrujícím Heraltickým potokem je právě záchrana podmáčených a zaplavovaných luk a na ně navazujících mokřadů. Území na ploše 14 ha bylo vyhlášeno jako přírodní památka v roce 1991. Podmínky v rezervaci jsou velmi vhodné pro rozmnožování obojživelníků v malých tůňkách. Žijí zde čolek velký i obecný a rosnička zelená. Obyvateli vlhkých luk s hustým porostem jsou ještěrky živorodé. V tůňkách loví pulce užovka obojková. Klidných prostor v rákosinách využívá pro hnízdění několik párů motáků pochopů, kteří jsou uvedeni v Červených seznamech ohrožených druhů.
zobrazit v mapěZde pod vrcholem zvaným Hůrky (466,6 m n. m.) se rozprostírá fytocenologicky zajímavý smíšený porost s převahou jehličnanů. Rezervace byla vyhlášena v roce 1995 na ploše 16 ha s cílem ochránit jedinečný porost původní borovice heraltické. Přestože se jedná o typ borovice lesní, vykazuje znaky ekotypu. Vyznačuje se vysokým rovným kmenem, ze kterého bylo možno nařezat dlouhé desky, vhodné pro stavbu lodí. Z toho důvodu byla velmi ceněna a vyvážena do loděnic v Terstu a Hamburku. V porostu je i původní modřín opadavý (subsp. polonica), dub letní, vtroušeně habr obecný, smrk ztepilý. Pod řídkým keřovým porostem, který tvoří převážně zmlazující lípa malolistá, roste třtina rákosovitá a křovištní, kostřava lesní a pšeníčko rozkladité.
zobrazit v mapěV přírodním parku řeka Bystřice vytvořila hluboké, skalnaté údolí s kaňony, skalními ostrohy, sutěmi a kamennými moři. Najdou se i zbytky rašelinných luk, v údolích pak vlhké louky.
zobrazit v mapěSkalní oblast Rabštejn se nachází se v jižním výběžku hřebene Hrubého Jeseníku, 16 km západně od Rýmařova, cca 5 km jižně od sedla Skřítek, přes které prochází silnice I. třídy č. 11 z Rýmařova do Šumperka. Dvě skalní hradby tvořené fylonitem vyčnívají do výše 20 - 35 m.
zobrazit v mapěSoustava pěti raduňských rybníků před obcí je napájena z potoku Raduňka. Dnes se jedná o typické produkční rybníky se všemi negativními vlivy na život v nich. Ochranářsky nejcennějšími částmi této lokality zůstaly rákosiny na březích rybníků a olšiny v podmáčených částech. Velmi cenné a významné jsou uměle vytvořené mokřady mezi rybníky a silnicí. Umělé tůně jsou útočištěm pro mnoho obojživelníků, hmyz a jiné vodní bezobratlé. V podvečer se zde můžete zaposlouchat do koncertu žab, slavíků a rákosníků. Ve vodě zase můžete pozorovat vzácné živočichy jako kuňku obecnou, rosničku zelenou nebo čolka velkého. Občas zahlédnete lovit užovku obojkovou.
zobrazit v mapěRešovské vodopády jsou národní přírodní památkou.Ve skalní soutěsce dlouhé 200 m jsou četné kaskády a vodopády přístupné po dřevěných žebřících a plošinách. Nejvyšší vodopád měří 10 metrů.
zobrazit v mapěPřírodní rezervace U Slatinného potoka byla vyhlášena v roce 2002 a rozkládá se na ploše 5,38 ha. Rezervace chrání vlhké slatinné a rašelinné louky s prameništi v pramenné oblasti přítoků Slatinného potoka.
zobrazit v mapěRolandův kámen je vysoký skalní útvar tvořená zvrásněnou rulou se zajímavým povrchem tvarovaným zvětrávacími procesy, který najdeme asi 1 km severně od Karlovy Studánky, cca 300 m sv. od zatáčky silnice Karlova Studánka - Vidly.
zobrazit v mapěŘeka Opava je hlavní tepnou krajiny v severní části Slezska. Tok začíná třemi prameny v nejvyšších oblastech Hrubého Jeseníku a celkem měří 129 km. Řeky Opava a Moravice odvodňují převážnou část Opavska a Hlučínska. Jejich společný soutok se nachází na východním okraji města Opavy. Společně patří do povodí Odry, která ústí do Baltského moře. Mezi Opavou a Hlučínem tvoří řeka rozsáhlé meandry a záplavová území. Bohužel, většina hodnotných procesů v říční krajině, například eroze, štěrkové lavice, poříční tůně nebo vymílání břehů, je omezována. Řeka je tak do značné míry regulována a je velmi narušen vodní režim krajiny.
zobrazit v mapěHorský masív vybíhající jižním směrem z hlavního hřebene Hrubého Jeseníku, východně od Stříbrného potoka, severozápadně od osady Nová Ves (obec Dolní Moravice). Na východní straně vrcholové partie jsou členité skalní útvary.Z vrcholové části výhled do údolí Moravice, na Rýmařovsko a Bruntálsko.
zobrazit v mapěTůně s ďáblíkem bahenním u Větřkovic
Na sever od obce Větřkovice se nachází les zvaný Dubina. Je tam několik pramenů Husího potoka, který teče na jih od lesa směrem do obce. Na hranici lesa a louky potok vytváří mokřad a podmáčenou louku s množstvím olší lepkavých. V jedné z tůní hojně roste vzácná jednoděložná rostlina - ďáblík bahenní. Ten zde byl v minulosti ochránci přírody uměle přemístěn z jiné lokality, které hrozil zánik. Rostlina kvete nejčastěji od května do července. Vyznačuje se nápadným bílým květem na klasech. Je to vzácné místo výskytu této chráněné rostliny.
zobrazit v mapěÚdolí řeky Moravice a Přírodní park Moravice
Přírodní park Moravice byl vyhlášen v roce 1994 a rozprostírá se na 14 215 ha v údolí řeky Moravice. Toto zařezané údolí je největším a nejdelším údolím, které protíná Nízký Jeseník. Od přehradní zdi vodní nádrže Kružberk po Hradec nad Moravicí tvoří řeka na 15,5 km dlouhém pruhu celkem 36 hluboko zaklesnutých meandrů. Řeka se nejvíce zařezává do podloží v úseku od Kružberku po Domoradovice. V těchto místech teče až 150 m pod úrovní okolní krajiny. Hluboce zaříznuté údolí se strmými zalesněnými svahy a poměrně malá údolní niva tvoří nejen malebnou krajinu, ale i oblast s velmi pestrým vegetačním krytem, který poskytuje příznivé životní podmínky pro navazující faunu. V přírodním parku Moravice se vedle hradu Vikštejna nacházejí i dva zámky s nádhernými parky - Hradec nad Moravicí a Raduň.
zobrazit v mapěPlochá vrcholová kupa hlavního hřebene Hrubého Jeseníku, 6,5 km ssv. od sedla Skřítek, 7,5 km jz. od Karlovy Studánky. Zarovnaný povrch tvořený fylity, porostlý smilkovými holemi a ostrůvky kleče, na svazích solitérní zakrslé smrky s vlajkovými formami.
Rezervace Bílá Opava s naučnou stezkou je atraktivní svými peřejemi, kaskádami a vodopády. Dravá voda zde vymlela hluboké a rozervané koryto s obrovskými balvany.
zobrazit v mapěVýhled na Malou kotlinu, Velkou kotlinu, Praděd a východním směrem je výhled na Uhlířský vrch u Bruntálu.
Ze sedla je výhled na masív hlavního hřebene Hrubého Jeseníku a jeho bezprostřední podhůří a na krajinu Nízkého Jeseníku. Z údolí Moravice je do sedla vybudována sedačková lanovka.
zobrazit v mapěVýhled na krajinu Jeseníků z Novovéského vrchu (827 m. n. m.).
zobrazit v mapěVysoká hole leží 2,5 km jižně od vrcholu Pradědu a se svojí nadmořskou výškou 1464 m je druhou nejvyšší horou Moravy. Její vrchol vytváří jeden kilometr dlouhá a 400 metrů široká plošina, která je ojedinělým pozůstatkem přemodelování vrcholových částí České vysočiny a Západních Karpat, ke kterému došlo v pleistocénu v předpolí kontinentálního ledovce.
zobrazit v mapěZámecký a parkový areál ve Wysoké
Dvoupodlažní pozdně barokní zámek ve Wysoké byl postaven v 1. polovině 18. století. Zpočátku jej vlastnil rod Skrbenských, poté Sobckové. Roku 1821 byl prodán obci Wysoká a později opavskému právníkovi Josefu Klapsovi. Přízemí zámku bylo vyhrazeno provozním účelům. V patře se nacházel salón, jídelna a taneční sál. V těchto místnostech byla štuková výzdoba a rokokové nástěnné malby. Dodnes se dochovaly zlomky štukových rozet a ornamentů a dva rokokově zdobené stropy s malbami. Bohaté průčelí zámku bylo zjednodušeno v 60. letech 20. století, kdy se odstranily balkony, věžičky, erbovní štíty a bosáž. Zámek je obklopen krajinářským parkem, který tvoří dvě mýtiny s lipovo-jasanovo-dubovými alejemi ve tvaru písmene V. Současný majitel objekt i park postupně rekonstruuje.
zobrazit v mapěZelené kameny na jv. výběžku hlavního hřebene Hrubého Jeseníku, 2,5 km sv. od sedla Skřítek, představují příklad posledního stadia vývoje mrazového srubu, rozpadlého na balvany a bloky, které vytvářejí rozsáhlé kamenné moře.
zobrazit v mapěJakubčovické šance a rozhledna
Jakubčovice leží na historicky důležité cestě z Opavy do Nového Jičína, po které se často přesouvala nejrůznější cizí vojska od 17. až do 20. století. I proto byla v blízkosti obce vybudována drobná zemní opevnění. V průběhu prusko-slezských válek na sklonku 18. století byla dále rozšiřována a zdokonalována. Nové zemní opevnění tzv. „šance“ osobně navštívil i známý rakouský vojevůdce Ernst Gideon Laudon těsně před svou smrtí v roce 1790. Novou dominantou obce je volně přístupná 15,5 m vysoká rozhledna „Šance“ stojící v nadmořské výšce 522 m.n.m. Rozhledna byla vybudována nedaleko historických zemních opevnění v roce 2005. Kromě výhledu na Beskydy, Jeseníky a roviny kolem města Opavy je z rozhledny vidět také 250 let starý památný strom lípa malolistá rostoucí u silnice z Hradce do Jakubčovic.
zobrazit v mapěZtracené kameny ve vzdálenosti cca 2,5 km SSV od vrcholového sedla Skřítek představují poslední významný vrchol na jihozápadním okraji hlavního hřbetu Hrubého Jeseníku.
zobrazit v mapěPůvodní budova nádraží z roku 1885 je vedena jako technická památka .
zobrazit v mapěVyhlídková věž nabízí návštěvníkům nezapomenutelný zážitek v podobě krásného výhledu, ale i možnosti návštěvy muzea obce Dolní Moravice, které se nachází v přízemí objektu.
zobrazit v mapěHamry jsou zde doloženy již počátkem 17. století. Bývaly zde čtyři hamry.
zobrazit v mapěHarrachův pivovar v Janovicích
V těsné blízkosti zámku v Janovicích - části Rýmařova - se nachází bývalý vrchnostenský pivovar janovického panství. Budova pivovaru byla zakreslena na katastrální mapě z r. 1834, (dříve se pivo vařilo v jednom z křídel vlastního zámku). Pivovar byl zrušen v letech 1945-46 a od té doby sloužil objekt jiným účelům. V současné době je bez využití a nepřístupný. Byl navržen jako technická památka, status památky však nezískal.
zobrazit v mapěKružberská přehrada na řece Moravici byla první údolní nádrží v povodí Odry. Vybudována byla v letech 1948 – 1955. Původně měla zásobovat vodou ostravské průmyslové závody, nakonec však slouží jako zdroj pitné vody. Trasa přívodu vody do Ostravy je dlouhá 40 km a v první části probíhá 13 km tunelem v Oderských vrších. Délka hráze v koruně je 280 m a její výška téměř 35 m. Zajímavé je, že projekt přehrady vůbec nebyl nový. Už na počátku 20. století vypracoval projekt stavby přehrady v úzkém údolí Moravice význačný továrník a podnikatel Carl Weisshuhn. Na tehdejší dobu byl však příliš smělý. Až o mnoho let později byla na místě jednoho z původních projektů postavena stavitelem Janem Čermákem dnešní přehrada. V bývalé vile továrníka Weisshuhna na břehu Moravice vybudoval Jan Čermák malé muzeum Joy Adamsonové, Weisshuhnovy vnučky. Byla zde expozice o stavbě přehrady a také význačných osobnostech zdejšího kraje. Vila bohužel roku 1992 vyhořela.
zobrazit v mapěLa Fayettův dům připomíná věznění tohoto slavného velite francouzské armády. Dům není přístupný, ale expozice se nachází v budově obecního úřadu.
zobrazit v mapěPřečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně je vybudována v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky na severu Moravy, v horském masivu východně od Loučné nad Desnou, 20 km sv. od Šumperka.
Elektrárna byla budována od r. 1978 a byla uvedena do provozu v r. 1996.
Velkolosinská ruční papírna je jednou z cenných kulturních památek Velkých Losin.
zobrazit v mapěKamenný most švédského typu o dvou mostních valených polích s kamenným návodím ze 17. století.
V roce 1862, v místech, kde stávaly mlýny, byly vybudovány Branecké železárny, které v té době vyráběly drobné železářské zboží, především hřebíky a cvočky. Jako jméno zakladatele se uvádí Carl Václav Dorasil se svými společníky. V letech 1939-1945 byl výrobní program přizpůsoben potřebám německé armády. Železárny jsou známější pod názvem BRANO, jako výrobce automatických „zavíračů“ dveří. Dnes se BRANO a.s. z převážné části orientuje na automobilový průmysl, kde kromě zámků dveří dodává např. pedálová ústrojí, páky ruční brzdy, tlumiče, houkačky a další komponenty.
zobrazit v mapěPapírenský náhon v příkrých svazích údolí meandrující řeky Moravice je živým dokladem geniality svého tvůrce Carla Weisshuhna. Tento úspěšný podnikatel a vizionář pruského původu náhon sám se svými syny vyměřil a následně za pomoci italských dělníků firmy Migliarini z blízké Opavy tuto unikátní stavbu během roku 1891 zrealizoval. Náhon v období svého vzniku umožňoval dopravovat dřevo po řece Moravici až do továrny ze vzdálenosti 60 km, což oproti jiným provozům přineslo velké úspory. Náhon je dlouhý 3600 m a na jeho toku jsou 4 ručně ražené tunely a 2 akvadukty. Vstupní tunel je 45 m dlouhý. Náhon je dodnes funkční, udržovaný a i když jím již není od roku 1966 plaveno dříví, stále dodává do papírny tolik potřebnou vodu, a zároveň vyrábí nemalé množství elektrické energie.
zobrazit v mapěČervená hora – meteorologická stanice
V nadmořské výšce 749 m na vrcholu Červené hory stojí od roku 1952 nejodloučenější meteorologická stanice v republice. Původně ji pro své potřeby využívala armáda, protože v blízkosti leží vojenský újezd Libavá. Ale už za druhé světové války stávala na tomto místě ocelová letecká naváděcí věž německé Luftwaffe a to až do poloviny 90. let 20. století. Nepřetržitá pozorování a měření provádí stanice Červená od roku 1970. Vyplývá z nich, že roční průměrná teplota se tady pohybuje kolem 5,5 st. C, průměrně naprší a nasněží 750 mm srážek, nejvyšší denní teplota 32,6 st. C byla naměřena v červenci roku 1994 a nejnižší denní teplota -34,4 st. C byla zaznamenána v únoru roku 1956. Vzhledem ke specifickému umístění uprostřed lesů daleko od civilizace mohla na meteorologické stanici v minulosti probíhat i taková specifická měření a pozorování jako sledování letících bolidů, počítání blesků, monitorování sezmické aktivity země či vážení námrazy.
zobrazit v mapěDavidův mlýn ve Starých Těchanovicích
Historii mlýna ve Starých Těchanovicích, dnes zvaného Davidův, můžeme vysledovat až do první poloviny 17. století. Mlýn byl vždy majetkem držitelů panství a nazýval se buď podle obce, k níž patřil – Starotěchanovický mlýn nebo podle mlynářských rodů, kterým byl přenecháván. Tedy nesl jména Obitzův, Tschirmerův, Tüchertův nebo Franzlův. V roce 1886 přešel mlýn do majetku rodiny Franzlů. Anton Franzel na přelomu 19. a 20. století přestavěl provozní objekt mlýna, modernizoval mlecí technologii a z přímého pohonu mlecího soustrojí vodním kolem přešel na pohon elektromotory. V objektu instaloval francisovu turbínu, která je po celkové opravě v chodu dosud. Vyrobenou elektřinou vedle pohonu mlýna zásoboval také části obcí Staré Těchanovice a Kružberk. Od počátku první světové války byl mlýn téměř 100 let mlýnem družstevním a jeho název byl donedávna Družstevní mlýn. Dnes je areál Davidova mlýna se třemi chovnými rybníky a zrekonstruovanými budovami využíván k rekreačním účelům.
zobrazit v mapěDřevěno-hliněný špýchar v Rozumicích
Ve vsi Rozumice se dochoval dřevěno-hliněný selský špýchar zvaný také lamus. Tato dvoupatrová budova byla postavena na přelomu 18. a 19. století. Stěny jsou z dřevěných trámů, zevnitř vymazané hlínou smíchanou s plevami nebo řezanou slámou, což výrazně snižuje riziko požáru. Malá nezasklená okna zabezpečená mřížemi a robustní dveře chránily před nezvanými hosty. Původně byly tyto špýchary ve vlastnictví bohatých rolníků, proto se nachází v blízkosti jejich domů. Používaly se pro skladování potravin - masa, sádla, mléčných výrobků, ovoce nebo zeleniny, zásob obilí a zemědělského nářadí. V létě v nich majitelé často spali, aby unikli horku a dusnu, které bylo v domech. Malé, ale velmi masivní konstrukce špýcharů také plnily funkci trezoru a během ozbrojených střetů měly obrannou funkci.
zobrazit v mapěHasičská zbrojnice v Nových Sedlicích
Zajímavou historii má také hasičská zbrojnice v Nových Sedlicích. Když byl mezi lety 1890-92 zřízen Sbor dobrovolných hasičů, potřeboval nutně hasičskou zbrojnici. Pozemek na výstavbu věnoval tehdejší starosta obce František Kinnert. Na ulici Hlavní s číslem popisným 57 byla tedy postavena budova, která měla sloužit právě jako hasičská zbrojnice. Zároveň však byla využívána jako obecní šatlava. Později, někdy v období 1. republiky, zde byli ubytováni chudí lidé. A aby byla nová stavba využita dokonale, tak v mezidveřním prostoru byly uskladněny divadelní kulisy zdejších ochotníků. Budova byla několikrát opravována, naposledy v roce 2000. Tehdy započaly zednické práce, došlo k výměně dveří, vnitřní opravě garáže a omítnutí budovy. Roku 2002 slavil sbor 110 let svého trvání.
zobrazit v mapěLikérka a lihovar ve Velké Polomi
Lihovarnictví ve Velké Polomi má letitou tradici. Na počátku bylo vaření piva - první zmínka je z roku 1500. Panský neboli hraběcí neboli Wilczekův pivovar byl součástí dvora a byl spojen s vodní tvrzí. Do historie se zapsal sládek, odborník na slovo vzatý, Jindřich Scholz. Jeho bratr Hugo po vzájemném nedorozumění postavil nový konkurenční, tzv. Scholzův, pivovar na okraji obce, a pivovar na statku tím zanikl. V pozdější době pak pivovar odkoupili sedláci a změnili jej na lihovar, který slouží dodnes. Kromě lihovaru zde působí také likérka a pěstitelská pálenice.
zobrazit v mapěPočátky vodního mlýna ve Lhotě můžeme vystopovat už ve štítinském urbáři do roku 1460. V průběhu staletí mnohokrát změnil majitele a byl několikrát přestavěn. Významným majitelem byla od roku 1894 rodina Havlíčků. V roce 1906 nechali starý doškový mlýn i s pilou zbourat a postavili zděnou přízemní budovu. Jan Havlíček v roce 1913 nahradil mlýnské kolo turbínou a zřídil elektrické osvětlení ve mlýně a dalších objektech. Svou dnešní podobu získal mlýn po 2. světové válce. Osud mlýna se zpečetil v dubnu roku 1987, kdy budovu zachvátil požár. Poté sloužil mlýn pouze jako míchárna krmiv a na konci 20. století chátral. Život se do mlýna vrátil s novým majitelem, soukromou společností, která postupně obnovuje jednotlivé budovy a pořádá v areálu společenské a kulturní akce. V roce 2011 bylo v bývalé čistírně mlýna otevřeno Muzeum u vodníka Slámy.
zobrazit v mapěNové Sedlice – nádrž Sedlinka Přerovec
Na katastru obce Suché Lazce se v minulosti nacházelo několik rybníků a vodních ploch. Ty postupně zanikaly, ale naopak vznikaly a vznikají i nové. Největší z nich je vodní nádrž Sedlinka, která je napájena stejnojmenným potokem. Byla vybudována v letech 1981 - 1983. Má celkem 8,5 ha a dnes slouží převážně k rekreaci a rybolovu. Z ochranářského hlediska je nejhodnotnější spontánně rostoucí lužní porost v její jižní části. Tůně a porost je vhodným místem pro rozmnožování obojživelníků, především žab. Ty zde na jaře masivně migrují z okolní krajiny, aby se ve vodě rozmnožily. Bohužel jich velká spousta umírá pod koly aut. Proto se zde v březnu a dubnu budují zábrany pro jejich bezpečný přenos přes silnice.
zobrazit v mapěPivovarské sklepy v Hradci nad Moravicí
Pivovarské sklepy jsou pozůstatkem původního zámeckého pivovaru knížete Lichnovského. První zmínky o něm pocházejí z roku 1549. V té době zřejmě došlo k přesunutí výroby piva z areálu hradeckého hradu níže k řece Moravici a k nově založenému panskému dvoru Stránka. Do skalnatého svahu na úbočí řeky Moravice byla vyhloubena rozsáhlá sklepení. V období třicetileté války sloužila jako úkryt hradecké mincovny, kde se za působení Dánů razila falešná (lehká) rakouská mince. Areál se následně vrátil k vaření piva. V roce 1825 mu však přibyla konkurence měšťanského opavského pivovaru, které pivovar na Hradci nestačil čelit. Když v roce 1848 skončila povinnost poddaných odebírat pivo z knížecího pivovaru - přestal být provoz pro knížete Lichnovského ekonomický. Od roku 1885 kníže areál pivovaru pronajal. Ještě na počátku 20. století zde byla velmi navštěvovaná restaurace se zahradní kuželnou. V roce 1921 však byly neudržované budovy v havarijním stavu a majitel je nechal zdemolovat.
zobrazit v mapěPotok Lobník a stejnojmenná vodní nádrž
Potok Lobník pramení nedaleko hlavního evropského rozvodí u Rejchartic v nadmořské výšce 670m a má celkovou délku 16,6 km. Plocha povodí je zhruba 50 km2. Potok protéká smíšenými lesy a přirozeně meandruje v travnaté potoční nivě. Vlévá se do stejnojmenné vyrovnávací nádrže, která je součástí vodního díla Kružberk. Zemní sypaná hráz vysoká 19,6 m slouží k zachycení splavenin.
zobrazit v mapěNa tomto místě stávaly v těsné blízkosti dva větrné mlýny – Grossův a Raabův. Grossův mlýn sloupového typu byl písemně doložený v roce 1879. Obilí mlel do roku 1957, v roce 1960 jej při letní bouřce zapálil blesk a mlýn shořel. Obytná část mlýna dosud stojí. U druhé samoty stojí druhý větrný mlýn sloupového či beraního typu nazývaný podle původních majitelů Raabův mlýn. Mlecí zařízení již chybí, původní obydlí mlynářů bylo zbouráno v 60. letech. Postaven byl v roce 1810 a ještě v roce 1953 byl plně funkční. Chátrající objekt byl opraven v roce 1974. V 80. letech vznikly aktivity na obnovu mlýna, vznik malého skanzenu a vytvoření základny pro děti. Bohužel dodnes se vlečou majetkové spory mezi restituenty a další budoucnost areálu je nejasná.
zobrazit v mapěStátní tabáková továrna byla v Budišově nad Budišovkou založena v roce 1873. Vídeňská vláda tak vyhověla žádosti budišovských činitelů o podporu hospodářského života ve městě. Tovární budovy byly postaveny v letech 1876-77 a 1904-1905. Továrna se specializovala na ruční výrobu doutníků a ročně jich vyrobila kolem 23 milionů kusů. Po okupaci Sudet převzal továrnu německý soukromý podnikatel. V roce 1944 byla výroba doutníků zastavena a Wehrmacht zde umístil konstrukci tajných zbraní. Těsně před osvobozením bylo veškeré strojní zařízení odsunuto do Německa. V současné době zde sídlí firma Linaset a.s.
zobrazit v mapěVětrný mlýn v Cholticích je chráněnou technickou památkou, v regionu zcela ojedinělou. Původní celodřevěná stavba beraního nebo také sloupového typu z roku 1833 stála v Sádku, odkud ji v roce 1878 převezl do Choltic František Romfeld. Mlýn byl v provozu do roku 1954, poté byl průběžně opravován. V současné době se o mlýn stará syn posledního mlynáře Radomír Romfeld. Mlýn slouží jako muzeum a je v něm umístěna sbírka hospodářských potřeb, sekernické nářadí, žentoury či mlýnské kameny.
Mlýn je přístupný po domluvě na tel. č. úřadu Městysu Litultovice na čísle 553 668 255 nebo 555 559 541.
Podle dochovaných dokladů existoval vodní mlýn v Leskovci už v roce 1720. V záznamech je uveden jako mlecí mlýn na mouku a olejný mlýn, ve kterém se vyráběl lněný olej v té době běžně používaný při vaření. Vystřídalo se v něm několik generací majitelů – Šturmovi, Kolovratovi, Wolfovi. V roce 1864 se stává mlýn majetkem rodiny Cihlářů, jejíž potomci jej stále vlastní. Poškozenou budovu i vnitřní zařízení tehdy opravili a uvedli mlýn do podoby, která je s trochou nadsázky zachovaná dodnes. Vodní kolo pohánělo tento mlýn ještě v roce 1930. Později byl vybaven turbínou poháněnou naftovým motorem a nakonec byla do mlýna zavedena elektřina. Po válce byl mlýn znárodněn a pšeničná i žitná mouka se v něm mlela až do roku 1964. Dalších sedm let se v prostorách mlýna ještě míchaly krmné směsi. O tom, že je dnes mlýn mimo provoz vypovídá výmluvná tabule s nápisem „Odpočívám od roku 1964“. Když po sametové revoluci dostali Cihlářovi mlýn v restituci zpátky, opravili to, co nahlodal zub času, a ve mlýně to opět vypadá, jako by se každou chvíli mělo začít mlít obilí.
zobrazit v mapěVelká barokní sýpka byla v zámeckém areálu postavena ve druhé polovině 18. století, kdy Raduň patřila hrabatům Mönnichům. K její empírové přestavbě došlo na počátku 19. století, kdy byl nákladně přestavěn zámek i budova úřednického domu. Čtyřpodlažní sýpka byla v minulosti zdobena na štítových stranách ve výklencích vyobrazením sv. Floriána, který je ochráncem budov před ohněm, a zřejmě patronkou hojné úrody sv. Markétou. Sýpka sloužila svému účelu až do roku 1947. Velmi známými se na panství staly tradiční zámecké dožínky, při kterých od zaměstnanců velkostatku Raduň – Bravantice vždy přijímala dožínkový věnec sama hraběnka Luisa. V současné době probíhá nákladná rekonstrukce sýpky, po které by se sýpka měla stát plně funkčním zázemím raduňského zámku. Má zde být zřízena pokladna, toalety, občerstvení pro návštěvníky zámku, výstavní prostory atd.
zobrazit v mapěDělostřelecká otočná a výsuvná věž
Dělostřelecká otočná a výsuvná věž, označovaná jako „MO-38 V lese“, byla nejvýkonnějším a nejsložitějším zbraňovým systémem dělostřelecké tvrze Smolkov a čs. opevnění celkově. Pevnostní objekt nemá vlastní vchod. Vstup byl pouze z podzemí. Při povrchu měla být osazena pancéřová otočná věž s dvojicí rychlopalných houfnic ráže 10 cm, které byly schopny poskytovat palebnou podporu obranné linii v širokém kruhovém dosahu od Opavy až k Markvartovicím. Hmotnost samotné ocelové věže byla projektována na 440 tun. V případě nepřátelského postřelování se mohla skoro celá věž zasunout do betonu a předpancíře, což snižovalo její zranitelnost. Na stavbu objektu bylo namícháno 2826 m3 pevnostního betonu. Ocelové součástky věže, určené k zabetonování do objektu, byly na stavbu dodány v březnu 1938, samotnou věž se však již vyrobit a dodat do konce září 1938 nepodařilo. Hluboká výtahová šachta pod dělovou věží je dnes opatřena nepůvodní nástavbou s větracími otvory. Na povrchu objektu zůstaly originální ocelolitinové ventilační zvony.
Objekt je přístupný bez omezení zvenčí. Podzemí je nepřístupné.
Dělostřelecká tvrz Smolkov byla součástí linie vzájemně se podporujících, těžkých betonových objektů chránících důležitou průmyslovou oblast a dopravní uzel Ostravska. Tato obranná linie vznikla v reakci na vojenské ohrožení ze strany nacistického Německa v polovině 30. let 20. století. Úkolem budované pevnostní obrany bylo vykompenzovat zbrojní a početní převahu německé armády a odrazit či alespoň zdržet případný útok nepřítele. Na kopci nad obcí Smolkov byla mezi lety 1936 až 1938 vybudována jedna z pěti, v Československu dokončených, dělostřeleckých tvrzí. Rozsáhlý komplex pevnostních staveb tvoří pět samostatných objektů, které jsou propojeny podzemními chodbami. Stavba, byla v říjnu roku 1938 zcela dokončena a byla zde instalována většina vnitřního zařízení. V tvrzi měla působit osádka 394 mužů, která se v podzemí měla vydržet bránit až několik měsíců. Podzemí objektů v současnosti využívá Armáda České republiky. Povrch jednotlivých objektů tvrze, kromě vchodového objektu, je volně přístupný. V blízkosti objektů vede zelená turistická značka.
zobrazit v mapěDělostřelecký srub MO-39 U trigonometru
Dělostřelecký srub MO-39 U trigonometru byl největším objektem dělostřelecké tvrze Smolkov. Při kubatuře 5500 m3 betonu je čtvrtou největší stavbou československého opevnění. 50 metrů dlouhý a 16 metrů široký srub měl pomocí tří kasematních houfnic ráže 10 cm vzor 38 krýt svou palbou izolované pěchotní sruby pevnostní linie až po Opavu. Dělostřeleckou výzbroj se do srubu již nepodařilo dodat. V září 1938 byla před srubem nouzově umístěna baterie 7,5 cm horských kanónů v dřevěných boudách jako slabá náhražka plánovaného tvrzového dělostřelectva. Blízkou ochranu objektu zajišťovaly dva pancéřové zvony s těžkými kulomety a jeden lehký kulomet umístěný tzv. pod betonem. Za války byl objekt poničen německými bombardovacími pokusy a zejména vytrháváním střílen. Raritou je nouzový východ umístěný až v samém koutě diamantového příkopu, který měl velikost normálního vchodu pěchotního srubu. Nejspíše se počítalo s výpady pěchoty nebo výstupem ženistů do prostoru tvrze.
Objekt je přístupný bez omezení zvenčí. Podzemí je nepřístupné. Při pohybu po stropnici objektu je potřeba dbát zvýšené opatrnosti. Nebezpečí úrazu.
Pěchotní srub MO-40 Nad silnicí
Pěchotní srub MO-40 Nad silnicí je součástí dělostřelecké tvrze Smolkov. Srub měl plnit dva taktické úkoly. Chránit blízké okolí tvrze, především dělostřelecký srub a zároveň pro dělostřelce zajišťovat pozorování. Dělostřelecký pozorovací zvon s periskopovým dalekohledem měl většinu průzorů obrácenou k západu, neboť prioritním úkolem pozorovatele v tomto zvonu bylo řízení palby kasematové baterie dělostřeleckého srubu ve směru Opava. Pancéřové kopule pěchotního srubu, vyzbrojené dvěma těžkými kulomety vz. 37 a jedním lehkým kulometem vz. 26, byly schopny postřelovat západní svah kopce Padařov a přístupovou silnici pod kopcem. Konstrukčně se podobal izolovaným pěchotním srubům v linii. Navíc byl osazen speciálním ocelolitinovým ventilačním zvonem ve stropě, kterým bylo zajištěno nasávání čerstvého vzduchu. Čelní stěny srubu, které neměly střílny, byly opatřeny čtyři metry silným obložením z lomového kamene, který tlumil účinky dopadu dělostřeleckých granátů, a napomáhal k maskování objektu. Na stavbu S 40 bylo spotřebováno 2 705 m3 betonu.
Objekt je přístupný bez omezení zvenčí. Podzemí je nepřístupné.
Pěchotní srub MO-S-37 U Cukrovaru
Pěchotní srub MO-S-37 U cukrovaru v Háji ve Slezsku je součástí linie betonových pevností budovaných na obranu republiky před 2. světovou válkou. Stavebně dokončen byl v prosinci 1936. Je posledním objektem linie tzv. Ostravského úseku, dále na západ měly navazovat objekty Opavského úseku. Srub s plánovanou otočnou kulometnou věží měl chránit důležitou přístupovou silnici a most přes řeku Opavu ve směru od Dolního Benešova, břehy řeky a prostor mezi řekou a objekty nedaleké dělostřelecké tvrze Smolkov. Pancéřová kulometná věž pro dvojče těžkých kulometů vz. 37 však nebyla do září 1938 do objektu dodána. Za okupace byly z objektu vytrhány pancéřové zvony i střílny. Koncem války, na jaře 1945, pak byly otvory pro hlavní zbraně narychlo betonovány a osazeny německými zbraněmi na obranu před postupující Rudou armádou. Objekt byl velmi poničen. V současné době o něj pečují nadšenci z Klubu vojenské historie Háj ve Slezsku. Není volně přístupný, je uzamčen.
Dostupnost autem, pěšky, na kole.
Tvrzová dělostřelecká pozorovatelna MO-42 Nad Hájem
Dělostřelecká pozorovatelna MO-42 Nad Hájem zajišťovala pozorování předpolí a řízení palby dělostřeleckých zbraní tvrze Smolkov. Pozorovatel ve speciálním zvonu měl k dispozici dělostřelecký periskopický dalekohled o váze 70 kg, který se vysouval otvorem ve vrchlíku. Na svou dobu špičková optika umožňovala vyhledávat cíle a řídit palbu tvrzových děl od Hlučína až po Opavu. Pro pozorování blízkého okolí objektu sloužily 3 průzory ve stěnách zvonu, do pozorovacích vložek bylo možno pro blízkou obranu vložit lehký kulomet. Hlavní obranu pozorovatelně poskytovala palba sousedních objektů, na stropnici byl navíc osazen šestistřílnový zvon s dalším lehkým kulometem. Pozorovatelna neměla žádné střílny pro zbraně pod betonem a tudíž ani diamantové příkopy. Vstup do objektu s kubaturou betonu 1 715 m3 byl možný jen podzemní chodbou z tvrze. Objekt tak dobře splýval s terénem a byl jen obtížně zjistitelný z větší vzdálenosti. Oba zvony byly za války vytrženy. Na místě, kde byl osazen zvon pozorovatele, dnes stojí zděná budka neznámého původu a určení.
Objekt je přístupný bez omezení zvenčí. Podzemí je nepřístupné.
Bílý zámek v Hradci nad Moravicí
Dnešní podoba empírového Bílého zámku v Hradci nad Moravicí je výsledkem téměř tisíciletého vývoje a proměn, kterými zámecký areál prošel v období od 10. až do 19. století. Původně slovanské hradisko bylo v průběhu 13. století přestavěno do podoby gotického hradu, jednoho z hlavních center hradské Přemyslovské správy. Význam hradu upadl po přestěhování zemských úřadů do Opavy v r. 1433. Po renesanční přestavbě v 16. století a po vystřídání několika šlechtických rodů v období 16. - 18. století zakoupili zámek společně s panstvím v roce 1778 Lichnovští. Ti se stali jeho posledními majiteli a podrželi si zámek téměř po dvě staletí až do roku 1945. Knížata Lichnovští se stali rovněž investory poslední empírové přestavby zámku po rozsáhlém požáru, který zámek z neznámých příčin postihl v roce 1796. Autorem empírové přestavby zámku byl v letech 1796 – 1804 Jan Mihatsch z Krnova. Zámek po přestavbě navštívilo mnoho významných osobností, např. Ludwig van Beethoven, Nicolo Paganini, Ferenc Liszt, ruský car Alexandr I., rakouský kancléř Klemens Lothar Metternich nebo německý císař Vilém II. Zámek je dnes v majetku státu a spravuje jej NPÚ se sídlem v Ostravě. Návštěvníkům jsou k dispozici dva prohlídkové okruhy.
Otevírací doba:
duben, říjen, prosinec: pouze soboty a neděle od 10.00 do 16.00 h,
květen až září: soboty, neděle, svátky od 10.00 do 18.00 h, ve všední dny mimo pondělí od 9.00 do 17.00 h.
Celoročně dle tel. objednávky – 553 783 444
553 783 485 - Správa zámku
553 783 444 - Rezervace vstupenek
www.zamek-hradec.cz
www.npu.cz
Vchodový objekt MO-41 Nad valchou
Vchodový objekt MO-41 Nad valchou je hlavním vstupem, či spíše vjezdem, do podzemí dělostřelecké tvrze Smolkov. Je umístěn na odvrácené straně svahu směrem do vnitrozemí. Byl tak lépe uchráněn před přímou nepřátelskou palbou. Dle kubatury, 4 715 m3 betonu, jde o druhý největší objekt tvrze. Viditelná je pouze přední část s vjezdem do podzemí, vchodem pro posádku, střílnami a dvěma pancéřovými zvony. Obranu vstupního objektu zajišťovaly dva lehké kulomety vz. 26 v kopulích a dva kasematní kanóny ráže 4,7 cm vz. 36 pod betonem, které chránily bezprostřední okolí vchodu a kontrolovaly přístupovou komunikaci Háj - Hrabyně. Vše ostatní je skryto v podzemí. Vstup do nitra tvrze zabezpečovala čtyři metry široká mřížová vrata, dále vysouvací pancéřová vrata a druhá vrata plynotěsná. Za vraty se nachází prostor pro dva nákladní automobily, kde se střelivo a proviant překládalo na manipulační vozíky úzkorozchodné železnice a rozváželo se do podzemních skladišť. Byl zde také nasáván čerstvý vzduch pro centrální filtrovnu zajišťující větrání hlubin celé tvrze.
Objekt je dodnes ve službách Armády České republiky a stejně jako podzemí tvrze je veřejnosti nepřístupný.
Červený zámek v Hradci nad Moravicí
Budovy Červeného zámku v Hradci nad Moravicí byly projektovány a postaveny pro Karla Mariu Lichnovského v letech 1872-1895. V romantických pseudogotických budovách vybudovaných po vzoru severoněmeckých gotických hradů byly umístěny konírna pro anglické plnokrevníky, vozovna pro bryčky a kočáry, strážnice, kovárna, byt podkoního, oslárna a spousta místa byla vyčleněna skladovým prostorám. V období I. sv. války zde byla umístěna rakouská koňská nemocnice. V roce 1939 chtěl tehdejší majitel zámku Vilém Lichnovský celý komplex budov vzhledem k nerentabilitě nákladů zbourat. Památkové úřady však nesouhlasily a navíc vypukla 2. světová válka. K demolicím budov tedy nedošlo.
Červený zámek se stal i přes vícenásobné požáry, které ho postihly během 20. století, společenským centrem města. Konají se v něm plesy a slavnostní akce města a také Mezinárodní interpretační soutěž Beethovenův Hradec. V zámku je umístěna architektonicky ojedinělá restaurace, hotel a pro návštěvníky je otevřena vstupní brána s rumpálem a vyhlídková Hodinová věž. V následujících letech je plánována rozsáhlá rekonstrukce Červeného zámku, která by mu měla navrátit jeho původní vzhled, setřený necitlivými přístavbami z počátku 70. let 20. století.
V janovickém zámku je pro veřejnost v bývalém Cínovém sále otevřena obřadní místnost se zachovanými renesančními klenbami. Zámek v sobě mísí renesanční, barokní a klasicistní prvky. Dnes bohužel chátrá.
zobrazit v mapěRenesanční zámek Velké Losiny stojí v údolí řeky Desné na úpatí Jeseníků na severní Moravě nedaleko od Šumperku, 33 km západně od Rýmařova (po silnici č. 11 s odbočkou na Velké Losiny).
zobrazit v mapěBarokní zámek v Melči založil v první půli 18. století tehdejší majitel panství František Filip z Hodic. Po roce 1810 kupuje Melč Jan, hrabě z Tenczina, který nechal zámek přestavět v empírovém slohu. Zámek patřil krátce hraběti z Arzu a od roku 1888 až do konce druhé světové války významnému šlechtickému rodu Razumovských. Zámek byl v minulosti využíván například jako lázně nebo nemocnice. Od počátku 20. století byla v objektu zřízena zvláštní škola internátní, která byla v roce 1985 transformována na dětský domov. Ten sídlí v zámku dodnes. Kolem zámecké budovy se rozprostírá rozsáhlý, státem chráněný, přírodní park s řadou vzácných stromů a keřů. Mezi četně zastoupené stromy patří jírovec maďal. U parku je postaven pomník německým vojákům, padlým v první světové válce.
zobrazit v mapěZámek a zámecký park v Dolních Životicích
Barokní zámek postavil v Dolních Životicích svobodný pán Karel František Orlík z Laziska, který vlastnil obec v letech 1721 - 1770. Kolem stavby byl vysazen okrasný park francouzského typu. V roce 1800 získala zámek rodina Larisch-Mönichů, která vybudovala oranžerii, a založila také užitkové zahradnictví a sad. V roce 1897 koupil zámek hrabě Camillo Razumovský, který se zasloužil o další rozkvět a hospodářský rozvoj obce. Po II. světové válce sídlil v objektu Ústav pro duševně nemocné děti, po roce 1950 využívala objekt armáda jako kasárna pro jednotky PTP a od roku 2000 slouží zámek jako Sociální ústav pro mentálně postižené muže. Interiéry nejsou přístupné veřejnosti.
zobrazit v mapěZámek a zámecký park v Jezdkovicích
Dominantou Jezdkovic je pozdně renesanční zámek s okrasnou zahradou, který nechali v letech 1618 - 1619 postavit Mitrovští z Nemyšle. V první polovině 18. století, kdy zámek vlastnili Halamové z Jičína, byl přestavěn v barokním slohu. Posledními majiteli byli v letech 1821 - 1945 Sedlničtí z Choltic. Zámek je památkově chráněný a v současné době v něm sídlí Obecní úřad, knihovna a prodejna smíšeného zboží. V nevelkém parku návštěvníky na jaře upoutají žlutě kvetoucí keře dřínu obecného, jehož plody jsou v létě nápadně červené. Za zmínku stojí buk lesní červenolistý a skupina habrů obecných. Všechny dřeviny převyšuje borovice vejmutovka.
Pozdně renezanční zámek v Bludově, situovaný 43 km západně od Rýmařova, byl postaven na místě původní tvrze v roce 1624 Kryštofem Pavlem z Liechtenštejnu - Kastelkornu, který získal bludovské panství. jako konfiskát po bitvě na Bílé hoře.
zobrazit v mapěZámek v centru města Bruntálu je vzdálen od Rýmařova 19 km směrem severovýchodním, po silnici č. 11.
zobrazit v mapěZámek Loučná nad Desnou a zámecký park
Jde o původně renesanční zámecký objekt, jeden z pěti renesančních zámků na Šumpersku, jejichž vznik a osudy byly po staletí spojeny se jménem starobylého moravského rodu pánů ze Žerotína. Nachází se 37 km severozápadně od Rýmařova.
zobrazit v mapěJan Pavel Schertz nechal v 80. letech 17. století vystavět na kraji vesnice menší barokní zámek. Ten byl však o sto let později za Neffzernů zbořen. Nový zámek, tentokrát empírový, postavil v části obce Mladecký Dvůr na počátku 19. století Ondřej, hrabě Renard. Kolem zámku byl později zřízen rozsáhlý krajinářský park. V minulosti sloužil zámek jako domov řádovým sestrám Kongregace Milosrdných sester 3. řádu svatého Františka, nyní je v soukromém vlastnictví a není veřejnosti přístupný.
zobrazit v mapěBarokní zámek v Radkově-Dubové nechal na místě poplužního dvora náležejícího k hradu Vikštejnu postavit v letech 1774-76 tehdejší majitel vikštejnského panství Jan Julius Frobel. Na zámku sídlila správa panství i jeho majitelé, jako opavský obchodník a poslanec Emanuel Glassner a od roku 1884 také hrabě Camillo Razumovský s rodinou. V době okupace byl zámek využíván jako lazaret pro německé vojáky. Po osvobození odešli Razumovští do Rakouska a jejich majetek v Československu byl konfiskován. Poté byl zámek využíván jako zemědělské učiliště a na začátku 60. let zde byl zřízen dětský domov. K zámku přiléhá půvabný park. Při vstupu do prostorného parteru návštěvníka upoutají velké platany západní. Hlavní parková část se nachází za rybníčkem, kde roste mnoho starých a mohutných dřevin jako skupina cypřišků hrachonosných, borovice tuhá, borovice limba, jedlovec kanadský, výrazný čtyřkmenný kaštanovník jedlý a další. Zámek v Dubové a obec Radkov spojuje 250 m dlouhá a více než 150 let stará lipová alej.
zobrazit v mapěRaduňský zámek stojí na místě původní opevněné tvrze snad již z roku 1320. O nejstarších držitelích není téměř nic známo. V roce 1475 se tvrz dostala do majetku rodu Tvorkovských z Kravař a za Jiřího Tvorkovského k Kravař byla ve 2. polovině 16. století nákladně přestavěna do podoby renesančního zámku. Přestavba pokračovala i za nejznámějšího člena rodu Tvorkovských na Raduni, krutého pána Pertolda Tvorkovského, který držel Raduň po 40 let až do roku 1639. Poté se v držení zdejšího zámku vystřídala řada majitelů. V roce 1780 zámek kupují hrabata Mönnichové. Za Jana Larische-Mönnicha došlo v letech 1816 – 1822 k poslední velké přestavbě zámku, kdy podle plánů známého opavského stavitele Karla J. Engliše byl zámek přebudován do tříkřídlé empírové podoby. Zároveň se empírových úprav dočkaly také sýpka, oranžerie a úřednický dům. Nově bylo iniciováno založení anglického parku s rybníky a stavba ovčína roku 1841. Tato stavba se již realizovala za Gebharda Blüchera, který se roku 1832 do Raduně přiženil. Za Blücherů došlo na Raduni k posledním stavebním úpravám, kdy byla v romantickém duchu a novogotickém stylu přistavěna věž a byly upraveny interiéry. Roku 1947 došlo k zestátnění zámku a po rozkradení inventáře zde bylo zřízeno zemědělské učiliště. V letech 1962 – 1979 zámek sloužil pro potřeby obce jako mateřská a základní škola, tělocvična a dokonce zde bylo zřízeno kino. Teprve od roku 1979 v souvislosti s generální opravou blízkého zámku v Hradci nad Moravicí započala památková úprava prostor a vzhledu zámku. V současné době je zámek plně instalovaným objektem se dvěma prohlídkovými trasami, které slouží pro potěchu návštěvníků.
Otevřeno:
Červenec – srpen denně kromě pondělí 10-17 hod.
Září – všední dny mimo pondělí 10-16 hod., so, ne, svátky – 10-17 hod.
Říjen – so, ne – 10-16 hod.
Listopad zavřeno
Prosinec Vánoce na zámku
Info: www.zamek-radun.cz
Sobotín, vzdálený od Rýmařova 27 km směrem severozápadním po silnici č. 11, byl založen v rámci velké kolonizace druhé poloviny 13. století, jak dosvědčuje i poosobní jméno (Sobota), původně nejspíš jako hornická osada.
zobrazit v mapěZámek Úsov se nachází 30 km jihozápadně od Rýmařova, 9 km severozápadně od Uničova.
zobrazit v mapěPanské sídlo v Branicích bylo pravděpodobně postaveno již ve 13. století. Místní pověst říká, že z něj vede podzemní chodba až na cvilínský zámek u nedalekého Krnova. V roce 1428 bylo sídlo napadeno a vypleněno husity. Jeho úpadek začíná v roce 1469, kdy jej ovládl Matyáš Korvín. Od té doby to byl už pouze dvůr, který do 19. století často střídal majitele. V roce 1861 se z bývalého dvora stal pivovar, později nahrazený sladovnou, která byla po několika letech uzavřena. Posledním uživatelem chátrajícího objektu se stala Psychiatrická léčebna v Branicích. Kněz Josef Martin Nathan zde zřídil útulek pro nemocné ženy. V letech 1922-1925 byl upraven na dům pro retardovanou mládež. V roce 1998 léčebna předala zámek obci Branice.
zobrazit v mapěNa existenci tvrze či manského sídla ukazuje zmínka o Bulačovi z Deštného již z roku 1363. Písemná zpráva o tvrzi však pochází až z roku 1408. Je také pravděpodobné, že za česko-uherských válek v 70. letech 15. století, kdy statek vlastnili přívrženci uherského krále Matyáše, byla tvrz těžce poškozena. V roce 1551 se totiž uvádí jako pustá. Ale již za Jana Stoše z Kounic v 70. letech 16. století musela být obnovena. Na přelomu 17. a 18. století byla obec v držení Karla Ferdinanda z Schertzu, který začal přestavovat zdejší tvrz na barokní zámek. Přestavba trvala až do roku 1730. Od roku 1761 byl zámek v držení hrabat Renardů, kteří vzhledem k nestabilnímu podloží v této lokalitě, museli budovu zámku staticky zajistit. Komplex historických budov – barokní zámek s parkem – zůstává cennou památkou obce Deštné. Zámek je však nepřístupný a v havarijním stavu.
zobrazit v mapěHlavnický zámek byl postaven v roce 1792 majitelem panství Ondřejem Renardem. Původní klasicistní ráz téměř setřely pozdější stavební úpravy. V roce 1810 koupil hlavnické panství se zámkem Josef Gusnar z Komárna. Poté se majitelé panství často střídali, až je v roce 1838 koupil Vilém Čejka z Badenfeldu, který nechal roku 1841 postavit u mladecké cesty kapli zasvěcenou Panně Marii Pomocné s hrobkou, tak zvanou Kaplici. Majitelem zámku však Čejka nebyl dlouho, a ani po něm nevlastnil Hlavnici nikdo déle než pár let. Až v roce 1886 koupil Hlavnici Robert Bayer z Bayersburgu a v držení této rodiny zůstalo panství až do konfiskace v roce 1945. Dnes patří budova zámku zemědělskému družstvu, bývalé hospodářské budovy a zámecký park využívá obec.
zobrazit v mapěZámek v Kyjovicích je jednopatrová stavba na obdélném půdorysu ve stylu klasicizujícího baroka. Původní stavba, pocházející z let 1719-20, byla přestavěna v roce 1783. Sousední budova sýpky s mansardovou střechou, dnes je součástí zámku, pochází již z roku 1775. Oba objekty byly spojeny chodbou v letech 1911-29. Posledním objektem zámeckého komplexu je bývalá hospodářská budova na půdorysu písmene L, s dřevěnou pavlačí v patře, která pochází z druhé poloviny 19. století. Kolem zámku byl koncem 18. století založen zámecký park. Součástí parku je i novogotický altán a bývalá oranžerie. Jedná se o památkově chráněný areál, který je z velké části ohraničen kamennou zdí. Před areálem stojí pískovcové sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána z první čtvrtiny 18. století. V současné době je objekt využíván jako domov pro seniory a není přístupný veřejnosti. Zámek má dochovanou štukovou výzdobu, okenní a dveřní výplně. V pozůstatcích je dochovaná také bývalá zámecká kaple oválného půdorysu s kupolí a dřevěnou oratoří.
zobrazit v mapěDnešní zámek stojí na místě původní tvrze, která je poprvé zmiňována v roce 1446. Tehdy šlo o tvrz s ochrannými rohovými věžemi obehnanou příkopy se soustavou rybníků, která sloužila na obranu vesnice v neklidném válečném období a před vpádem loupeživých rytířů. Ve druhé polovině 16. století přebudoval Jan Stoš z Kounic tvrz v renesanční zámek. V 18. století za Tetzlernů následovaly barokní úpravy a nakonec počátkem 19. století úpravy empírové. Ty provedli poslední majitelé panství Rollsbergové. U zámku byl počátkem 19. století zřízen přírodně krajinářský park s cizokrajnými stromy a kuželna. Dnes je v objektu zámku umístěn obecní úřad s historickou obřadní síní, lékárna, zámecká restaurace, knihovna, obecní muzeum a garáže hasičské zbrojnice.
zobrazit v mapěNa místě Loděnického zámečku bývalo původně fojtství. Tehdejší majitel panství Martin Kynar ze Serfenštejnu nechal budovu koncem 16. století přestavět na menší renesanční zámek. Roku 1592 sloužil objekt jako tiskárna. V polovině 18. století se majitelem stává Jan Julius z Froblu a přestavěl ho v barokním slohu. Zámecký park s pestrým spektrem dřevin naší provenience byl založen na počátku 19. století Sedlnickými z Choltic. Před hlavním vchodem rostou čtyři rozložité tisy červené. Vzácnější je převislá douglaska tisolistá a zerav obrovský. Zámek dnes slouží komerčním účelům jako hotel.
zobrazit v mapěNa místě neplachovického zámku stávala původně tvrz, která byla za Lichnovských z Voštic ve 2. polovině 16. století přestavěna na renesanční zámek. V roce 1778 vyplenili objekt pruští vojáci a starý zámek zanikl. Ve stejném místě nechala v letech 1833–1834 postavit nový zámek Marie Elgerová z Eichbergu. Zámek v pozdně empírovém stylu je velmi podobný zámku na Štemplovci. Později jej získali Pillersdorfové, kteří byli majiteli až do roku 1945. Dnes slouží kulturním účelům, veřejnosti je přístupný. Zámek leží v přírodně krajinářském parku, který je charakteristický svými mohutnými vícekmennými lipami srdčitými a širokolistými. Roste zde i prastarý kaštanovník setý, buky lesní červenolisté, smrk hadí a kolekce cypřišků. V současné době probíhá v parku rozsáhlá rekonstrukce a nová výsadba dřevin.
zobrazit v mapěNejstarší budovou v obci je slavkovský zámek. Původní dřevěnou tvrz ze 13. století přestavěl v 15. století na kamennou Beneš Černohorský z Boskovic. Objekt však nevyhovoval měnícímu se životnímu stylu a tak byl v letech 1572-1586 za Vlků z Konecchlumí přestavěn na renesanční zámek. V 17. století už panstvo na zámku nesídlilo, objekt sloužil pouze hospodářským a úředním potřebám a postupně chátral. V roce 1908 koupili zámek Weisshuhnové, kteří provedli rozsáhlé stavební úpravy. Od posledních majitelů Theinů přešel zámek v roce 1945 do majetku státu. Po rozsáhlé rekonstrukci po roce 2000, která navrátila zámku jeho původní charakter, slouží budova jako Domov pro seniory – SENIORCENTRUM. [u][/u]
zobrazit v mapěStěbořice patří mezi nejstarší obce na Opavsku, první písemná zmínka pochází už z roku 1220, kdy obec patřila cisterciáckému řádu. Mezi majiteli panství byli Bruntálští z Vrbna a od roku 1654 vlastnili Stěbořice Neuhausenové. Je pravděpodobné, že právě hrabě Caesar Neuhaus, nechal postavit menší barokní zámek. V 18. století byly Stěbořice majetkem Pinů z Friedenthalu, kteří zámek upravili v empírovém slohu a v 19. století založili přírodně krajinářský park menších rozměrů. V parku nechali postavit oranžerii a rodinnou hrobku. Park je protkán spoustou pěšinek a navazuje na ovocný sad. V dnes již upraveném parku rostou z dominantních dřevin platan javorolistý, červenolistý buk, borovice vejmutovka a jasan ztepilý. Ty převyšují z exotičtějších dřevin katalpu trubačovitou, cypřišek Lawsonův, cypřišek hrachonosný, zerav západní a zerav obrovský. Posledními majiteli zámku byla podnikatelská rodina Janottů, která jej vlastnila až do roku 1945.
zobrazit v mapěŠtáblovický zámek stojí na místě původní tvrze, která je poprvé zmiňována v roce 1528, kdy přijali léno Štáblovice bratři Pavel, Jan a Václav ze Žďáru. V roce 1558 nechal Kašpar Rotmberk z Ketře přestavět tvrz na menší renesanční zámek. Do barokního stylu byl přestavěn ve 2. polovině 17. století a současný vzhled získal zhruba o sto let později za Sobků z Kornic. Renesanční původ objektu dosvědčuje sgrafito na boční fasádě hlavního průčelí. Sobkové z Kornic založili také okrasný francouzský park, k němuž v první polovině 19. století přibyl krajinářský park s řadou exotických dřevin. Na osu pravidelné části parku je napojena stará lipová alej, která jej spojuje s nedalekým hájkem. Poslední opravy zámku proběhly po roce 2001. V současné době je zámek pro veřejnost uzavřen.
zobrazit v mapěZámek Štemplovec vybudoval Karel Traugott Skrbenský z Hříště v místě staršího barokního zámku, který nechal počátkem 19. století zbořit. Dnes zachovalá empírová budova s obdélníkovým půdorysem slouží jako domov pro řeholnice. Přírodně krajinářský park navazující na budovu zámku je sice menší, ale malebný a navíc dendrologicky hodnotný. Při vstupu do prostorného parteru upoutají pozornost velké platany západní. Vzácností je i dvoudomý jinan (samice) s plody, který právě kvůli silnému zápachu není v zahradách a parcích tak často pěstován. Významnými dřevinami jsou dále cypřišky, liliovník tulipánokvětý a buk lesní červenolistý.
zobrazit v mapěNa Zámeckém vrchu, nad osadou Pocheň, leží v rozvalinách hrad Vartnov. Strategicky položený vodní hrad, založen roku 1342 pány z Warty, byl obklopen přibližně dva metry silnou zdí a hlídal cestu vedoucí údolím říčky Čížiny před loupežníky. Hrad byl zničen za česko-uherských válek, kdy vojska uherského krále Matyáše Korvína, po dobytí města Krnova, zapálila a rozbořila i hrad Vartnov. Rekreační osada Pocheň vznikla již v padesátých létech po té, co byly obydleny domy po odsunutých Němcích. V osadě stojí neobvyklá dřevěná zvonička, která představuje kvalitní místní tesařskou práci. V údolí Čížiny je ukryta vodní nádrž Pocheň, jako ideální místo pro rybáře a výletníky s možností přírodního koupání.
zobrazit v mapěSloh zámku ve Velkých Heralticích lze jen stěží definovat. Základ tvoří pozůstatky gotického hradu s válcovou věží ze 14. století. Velké a malé nádvoří s novogotickou kaplí je pak obklopeno pozůstatky renesančního zámku. V objektu dnes sídlí Základní a střední škola, Školní jídelna, Internát a Dětský domov. Objekt je veřejnosti nepřístupný. Na zámecké budovy navazuje přírodně krajinářský park. Už od brány nás upoutá osmikmenná pterokarye jasanolistá, která roste před průčelím zámku. U hřiště je nápadný mohutný solitérní jedlovec kanadský a za zámkem na zadní terase je velmi stará lípa řapíkatá a ještě před ní statná jedle řecká. Významné stromy jsou opatřeny jmenovkami s krátkou charakteristikou dřeviny.
zobrazit v mapěPůvodně gotické sídlo – vodní tvrz - bylo vystavěno koncem 13. století Vikartem z Polomi. Vysoká, až 1 metr silná kamenná zeď měla především obrannou funkci. Ve 14. století byla součástí areálu hospodářského dvora. Z této doby pochází i lidový název tvrze Milotička, jako vzpomínka na neúspěšné obléhání velkopolomské tvrze pánem z Milotic. Později v roce 1573 byla tvrz přestavěna v renesančním slohu a podobala se více zámku. Dalším mezníkem ve využití tvrze byl rok 1805, kdy byla přeměněna na sýpku a byty pro čeleď. Po roce 1948 sídlil v těchto místech Státní statek a objekt rychle zchátral.
zobrazit v mapěZbytky vodní tvrze - Polákovo kolo
V těchto místech stávalo už od počátku 13.století starobylé slovanské hradiště postavené zřejmě poddanými zakladatele Životic rytíře Ziboty. Takové tvrze stavěli Slované na nepřístupných močálovitých místech a stejně tomu bylo i v tomto případě. V r. 1241 byla tvrz Tatary krutě poničena a i přes pokusy o obnovu postupně zanikla. Tvrz měla čtvercový půdorys, byla obklopena širokým vodním příkopem a mohutným valem, jejichž zbytky jsou v terénu patrné dodnes. Kolem roku 1850 bydlel v domku vedle tvrze pan učitel Jan Polák, jehož jméno se vyskytuje v zápisech Gruntovních a jiných knih – odtud je odvozeno dnešní označení "Polákovo kolo". Areál vodní tvrze leží na soukromém pozemku a je nepřístupný.
zobrazit v mapěZřícenina evangelického kostela v Rozumicích
Rozumice byly jako evangelická obec zmiňovány už v roce 1524 a místní obyvatelé si evangelickou víru udrželi jako jediná obec v glubczyckém okrese až do roku 1946. Zdejší evangelický kostel byl v dobách rekatolizace mnohokrát uzavřen. Vesničané byli za svou víru pronásledováni a tvrdě trestáni, byly jim zabavovány a ničeny evangelické knihy. Ze stejného důvodu byli zemřelí pohřbíváni na soukromých pozemcích. Kostel byl zbořen v roce 1801 a na jeho místě byla postavena větší svatyně, kde se setkávali evangelíci z okolí Opavy, Krnova, Glubczyc a Raciborze. Bohužel, v roce 1945 byl kostel zasažen dělostřeleckou palbou, což způsobilo požár, který zničil celý objekt. Po 2. světové válce byli původní obyvatelé Rozumic vysídleni do Německa. Na kostelním nádvoří je pomník obětem 1. světové války. V roce 1992 byl opraven.
zobrazit v mapěZřícenina hradu Kreutzburg a základy rozhledny
Na vrcholu kopce Hradisko stojí kamenný základ dřevěné rozhledny. Pravděpodobně ji před první světovou válkou vybudoval některý horský spolek. Mezi starou rozhlednou a vyhlídkou můžete v terénu najít zbytky nevelkého strážního hrádku Kreutzburg. Hrad není písemně zmiňován, ale když se majitelem panství stal na počátku 15. století Jindřich Kosíř, purkrabí z nedalekého Vildštejna, byl jediným šlechticem, který kdy užíval přízvisko z Kreztzburgu. Dá se tedy předpokládat, že na hrádku mohl sídlit. Hrad byl zničen pravděpodobně v době husitských válek. Dochovalo se z něj centrální plato, oddělené od výrazně stoupajícího terénu příkopem vylámaným do skály, a menší úsek kamenné hradby. Podle legendy byl hrad spojen tajnou chodbou s kostelem Svatých apoštolů Petra a Pavla.
zobrazit v mapěHrad Vikštejn byl založen v polovině 13. století a svou konečnou podobu získal za Jana Planknara z Kynšperka v 16. století. Vikštejn byl považován za nejpevnější hrad na Opavsku. Aby v průběhu třicetileté války nepadl do rukou Švédů, byl v roce 1648 z velké části zničen. Později byl sice opraven, přesto však od 18. století chátral a postupně se změnil v ruinu. Jako každý hrad i Vikštejn má bílou paní. Je jí mladá žena purkrabího Vítka, kterou ve 13. století zabil a shodil z hradeb do Moravice rytíř Tunkel. Ochranný duch Vikštejna se zjevuje, když hradu hrozí nebezpečí, vždy o půlnoci v bílém šatu se zřetelnými krvavými skvrnami. Jiná pověst vypravuje o strašidelném zvonku. Poté, co dal vikštejnský pán zabít poustevníka ze zvonice pod hradem za to, že pozdě zvonil klekání, ozýval se v lesích pod hradem děsivý zvuk zvonku. Vikštejnský pán tu hrůzu nevydržel a nakonec z hradu utekl. Nový pán nechal na místě zničené poustevny postavit kapli a strašidelné zvonění ustalo.
zobrazit v mapěPoprvé je hrad Vildštejn zmiňován v roce 1316. Tvořily jej dvě samostatné části a byl obehnán hradním příkopem dlouhým více než 300m. Tehdy jej vlastnili členové olomoucké kapituly Dětřich a Jindřich z Fulštejna. Byl zřejmě zničen a vypálen koncem 14. století za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem. V terénu jsou patrné zbytky hradeb, části základových zdí, část bývalé věže, valy a rozlehlý příkop. Jedna z pověstí říká, že pod hradem leží veliké poklady. Vchody do podzemí se otevírají na Bílou sobotu v čase, kdy v budišovském kostele zvoní zvony Glória. Ten, komu se podzemí otevře, může si nabrat zlata a stříbra, kolik unese. Musí se ale včas vrátit, protože vchody se zavírají s posledním tónem zvonů. Kdo nestihne opustit podzemí, musí tam zůstat do příští Bílé soboty.
zobrazit v mapěRuiny Rabštejna - nejvýše položeného středověkého hradu Moravy se opírají o tři skalní suky na vrcholu kopce zarostlého krásným smíšeným lesem a poskytují rozhled po okolních údolích i rovině severního Pomoraví.
zobrazit v mapě